Top

NGC 7000

Leoš Ondra, Úterý, 7. Duben 2009

Znám jenom pár souhvězdí (chápaných pro tuto chvíli jako skupina nápadných hvězd), která svým vzhledem dělají čest svému názvu. U žádného souhvězdí však jméno není tak přiléhavé jako u mlhoviny Severní Amerika (anglický North America, NGC 7000) v Labuti. Jen kousek od Deneba nám příroda předkládá věrnou zmenšeninu severoamerického kontinentu včetně Mexického zálivu, Střední Ameriky a náznaku Floridy. Tato krása je tvořená jednak svítící mlhovinou geneticky souvisejí). Podstatnou roli tady však má i temná prachová mlhovina, která utváří Mexický záliv a atlantické pobřeží.

Historička astronomie Agnes Clerkeová kdysi napsala, že Severní Ameriku objevil fotograficky Max Wolf roku 1891 a dokládá to několika citacemi původních zpráv (Knowledge, vol. 14, p. 188, 230; Observatory, vol. 14, p. 301; Astron. Machr. No. 3048). Nebyla zatím příležitost, abych se po těchto pramenech podíval, nepochybuji ale o tom, že se v nich Wolf skutečně o mlhovině zmiňuje. Věřím i tomu, že právě tento astrofotograf jí dal její přiléhavé jméno, jak tvrdí Cederblad ve svém katalogu difúzních mlhovin.

Jenom nechápu, v jakém smyslu ji Max Wolf objevil, když je na tmavé obloze s Božskou Mléčnou dráhou vidět i pouhým okem (já jsem ji tak viděl několikrát, píše o tom i Petr Hlous s poznámkou, že nerozeznal její charakteristický tvar), a když je pod č. 7000 uvedena už v NGC katalogu, který vyšel roku 1888.

OBR. 1

OBR. 1

Zmenšenina Severní Ameriky má na obloze velikost asi dvou stupňů, nevleze se proto do zorného pole větších dalekohledů. Pro její prohlížení je nejlepší obyčejný triedr, kde nejvíc vyniká. Pozorování, která máme v archívu, by se dala shrnout asi takto. Mlhovina zdaleka není ve všech místech stejně nápadná, nejjasnější je atlantické (na Zemi východní, na obloze západní) pobřeží USA a Kanady, a to proto, že nejvíc kontrastuje s okolní temnou mlhovinou, nápadný je Mexický záliv. Slabší už je Střední Amerika, následuje vnitrozemí a sever Kanady už je spíš jenom tušit. Jirka Dušek upozorňuje na to, že ve vnitrozemí jsou vidět tmavé skvrny (Somet 25×100), sice nezřetelné, s neostrými okraji, ale jsou tam prý na sto procent. Na základě pozorování triedrem 7×50 v Úpici kromě toho vytvořil schematický náčrt rozložení jasu v mlhovině – největší hustota tečkování odpovídá největšímu jasu. Na kresbě (obr. 1) si můžete všimnout i dvou obláčků zakreslených v místech, kde podle atlasu leží trochu slabší difúzní mlhovina Pelikán (anglicky Pelican nebula, IC 5067 a 5070).

Druhou kresbu, zachycující průběh pobřeží mezi hvězdami (triedr 7×50) má na svědomí Denisa Dvořáková („u čtyřúhelníčku nejjasnějších hvězd je vidět trhlina … spousta hvězd … nádhera“).

OBR. 2

OBR. 2

Na pozadí Severní Ameriky leží taky otevřená hvězdokupa NGC 6996. Triedr 10×50 ji ještě nedokáže vytáhnout z příliš jasného pozadí, vhodnější 20×60 ukáže světlou kruhovou skvrnu, zrnitou, v níž se dá tušit pár jasnějších hvězdiček, v Sometu jich už je vidět bez problémů asi tucet.

Ono vlastně každé naše povídání nad dosavadními zápisy v archivu Amatérské prohlídky oblohy, ať už je řeč o jakémkoli objektu, je zároveň i malou inventurou a příležitostí, abych vás poprosil o doplňující pozorování. U Severní Ameriky se pokusím dozvědět něco víc o její astrofyzice (o vznikání hvězd v této oblasti, o tom, jestli mlhovinu ke svícení opravdu podněcuje Deneb nebo ne). Od vás bych potřeboval, abyste si všimli toho, do jaké míry vidíte Ameriku jako hvězdný oblak a nakolik ji tvoří spojité vsětlé pozadí. Taky je potřeba zjistit, které části jsou nápadné proto, že jsou jasné, a které proto, že ostře kontrastují s temnou mlhovinou na západě. A zkuste se taky podívat kousek vedle na Pelikána a spol.

(Vyšlo v Bílém trpaslíku č. 32 – 13. srpna 1990)

Leoš Ondra

Autor není registrovaný

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom