Top

Nové halové jevy

Martin Popek, Čtvrtek, 23. Duben 2009

Letošní sezóna diamantového prachu byla opět bohatá na objevy nových halových jevů.

V překladu několika článků ze stránky Ice crystal halos, na kterých se podíleli finští pozorovatelé Marko Riikonen a Jaari Luomanen, si tak můžeme udělat představu o vzhledu a vzniku těchto nových halový jevů. Pod překladem jsou odkazy na původní článek.

Fotografie k článku pořídili v lednu Jiří Smejkal v Příchovcích (10. 1.) a Mišo Pikler na Skalnatém plese (16. 1.).

20090110jirismejkal_img_1559_1a

20090110jirismejkal_img_1557_1a

20090110jirismejkal_1548-52smalla

(Viz také „Mimořádný komplex halových jevů v Příchovicích„)

20090116misopikler_test

Submoon a subparhelium u Měsíce.

Články přeložili Matěj Grék a Monika Pacltová.

Halo Parryho orientace s dráhou paprsku 4-8-1

Parryho oblouk s dráhou paprsku 4-8-1 (Ounasvaara oblouk)

Parryho oblouk s dráhou paprsku 4-8-1 (Ounasvaara oblouk)

Fotografie je z rozsáhlých komplexů během víkendu 7. — 8. prosince. Šipka v přiložené simulaci (program od Jukky Ruoskanena) ukazuje na halo, které vzniká z Parryho krystalků s orientací paprsků 4-8-1 (kde 3 je horní strana). Tento oblouk byl nalezen na fotografiích z minulé zimy. Simulace poté ukázaly, že oblouk vytvořily triangulární Parryho krystalky. Platí to i v tomto novém případě: Parryho hala v komplexu byla nasimulována úspěšně jen s triangulárními krystaly.

Marko Riikonen


Cirkulární subanthelické halo s dráhou paprsku 3-5-6-7-(2)-3

diffusesub

Sub-horizontální fotografie z noci ze 7. na 8. prosince ukazují na něco, co by mohla být část nějakého difúzního cirkulárního hala, obklopující sub-antihelickou oblast. Stejný efekt může být nasimulován s náhodně orientovanými krystaly (šipka v simulaci, nalevo). Vychází z dráhy paprsků 3-5-6-7-3 a 3-5-6-7-2-3, která u destičkových krystalů vytváří také Liljequistova a sub-Liljequistova parhelia.

Simulace napravo poskytuje 180° výhled na hala z náhodné orientace, s centrem kolem subantihelické oblasti. Světlý bod je sub-antihelium (protislunce). Velké a malé halo je z orientace paprsků, kterou jsem ještě nezkoušel. Zdá se, že zmizí, když se krystaly jen trochu odkloní z jejich normálního šestibokého tvaru. Poté je tam difúzní 3-5-6-7-(2)-3 subanthelické halo a modrý kruh.

Konečně, poznámka pro Parryho krystalky použité v simulaci nalevo: tentokrát žádné tříboké, byly použity typické h/d1 hexagony.

Marko Riikonen


Modrý kruh

blucircle

Co se stane, když se sklon krystalů, které vytvářejí modrou skvrnu, zvětší? Modrá skvrna se začne vertikálně protahovat, případně vytvářet modrý kruh. Patrné je to na těchto obrázcích, pořízených v noci ze 7. na 8. prosince v Rovaniemi.

Aby byl vytvořen modrý kruh, pro simulaci uprostřed byly použity destičkové krystalky se sklonem 90°. Ve spodní simulaci jsou paprsky 1-3-2 zodpovědné za modrý kruh.

Modrý kruh je kruh ve vzdálenosti přibližně 70° kolem subanthelického bodu. Protnutí parhelického kruhu a modrého kruhu je místo, kde se nachází halový jev, tzv. modrý bod. To nám prakticky objasňuje, proč modrý bod mění pozici a prodlužuje se se stoupající výškou Slunce.

Na fotografiích lze vidět také jiné hala. Některá z nich jsou pojmenována v simulacích, vytvořených pomocí software Jukky Ruoskanena.

Marko Riikonen


Subhorizontální halové jevy na destičkových krystalech

subplates

V noci ze 7. na 8. prosince se v Rovaniemi vytvořil diamantový prach, na kterém byly po několik hodin pozorovány halové jevy při umělém osvětlení. Horní fotografie je ze závěrečné fáze, ve které dominovaly destičkové krystaly.

Lampa je pod horizontem (přibližně 11,5°), posunuje subhorizontální hala nad horizont. Hala jsou pojmenována v simulaci, zpracované programem Jukky Ruoskanena.

Sub-Kernův oblouk a sub-120 parhelia nebyla nikdy předtím zdokumentována. Podle mínění ostatních je obtížné je pozorovat. K tomu by bylo potřeba sedět v letadle, které prolétává oblakem cirrostratus s velmi kvalitními krystalky; sub-Kernův oblouk je stejně umístěn tak nízko, že není pravděpodobné jej z malého okénka letadla vidět.

Krystaly, použitými v simulaci, byly destičky, u jejichž faset bylo dovoleno bez jakýkoli omezení měnit velikost.

Marko Riikonen


Zvláštní halo v Rovaniemi ze dne 6. listopadu
Reflexní spodní parryho sunwexní oblouk

newhalo

Na obrázku vlevo je Moilanenův oblouk mezi ostatními haly. Napravo je podobně vypadající halový jev (šipka), ale toto V je více ostré a také blíže slunci, přibližně 7° nad ním. Toto jsou složené obrázky, vložený je jednotlivý snímek, na kterém je stejný oblouk (a také slabý Moilanenův oblouk nad ním).

Tento halový jev bychom, zdá se, mohli nazvat reflexní spodní Parryho sunvexní oblouk. Byl to Walter Tape, který předpokládal takové vysvětlení pro tento oblouk. Později přidám simulace, schéma krystalů a dráhu světelného paprsku. Obrázky hala byly dnes publikovány v Thdet ja avaruus magazíne ve Finsku.

Aktualizace článku k 5. prosinci — prohlédněte si aktualizaci na webu Lese Cowleyho, kde osvětluje vznik tohoto oblouku.

Marko Riikonen


Vznik reflexního spodního Parry sunvex oblouku

newhalobehaviorlarge

K doplnění Lese: zde je chování reflexního Parryho oblouku při různé výšce slunce. Když je větší než 11°, halo je pod sluncem. Je možná snadnější porozumět tomu tak, že halo budeme pokládat za Parryho oblouk spodního slunce. Při výšce slunce na dané simulaci zůstává po celou dobu 22° nad sluncem. Takže když znáte výšku slunce, víte také, kde se vzhledem ke slunci nachází.

Na simulaci pro výšku slunce 15° a 20° jsou vidět také normální spodní Parryho sunvexní oblouky mnohem níže pod horizontem než reflexní Parryho oblouky nad horizontem. Simulace jsou vytvořeny pomocí software Jukky Ruoskanena.

Marko Riikonen


Sub-Kernův oblouk a cirkumnadiralní oblouk

_mg_3898-3900stack_blog

Během noci z 2./3. Ledna 2008 byla v Tampere (Finsko) pozorována subhorizontální destičková hala. Nejpozoruhodnějšími tvary úkazu jsou oblouky sub-Kernův a cirkumnadirální (oba objeveny Markem Riikonenem v Rovaniemi v prosinci 2008). Mezi jinými obvyklejšími haly byl též pozorován subparhelický kruh.

Na hlavním obrázku jsou vidět i subparhelia. Kromě toho se na mnoha obrázcích objevila slabá osvětlená skvrna napravo v zenitu (poprvé pozorováno Markem Mikkilou). Ten jev dosud není vysvětlen. Subparhelia se zdají být ukázkou nějakého typu Lowitzovy orientace.

Jari Luomanen


Martin Popek Martin Popek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom