Cesta za Shanghajským sluncem

Je tomu skoro rok co jsme se s kolegou pevně rozhodli, že opět zkusíme skouknout zatmění slunce. Výběr místa padl jednoznačně na Čínské město Shanghaj kde bylo jasné, že si užijeme i jako turisti.

Zatmění dopadlo ještě hůř jak v minulém roce v sibiřském Barnaulu přesto jsme jako turisté měli co obdivovat. Toto mimořádné město ve kterém se spojuje tvář moderna ve světle mrakodrapů a množství buddhistických klášterů jako tvář staré Číny. Ani dlouhý let tam a zpět nezklamal a tak budeme přece jen vzpomínat na Činu v dobrém neboť i zde platilo, že větru a dešti neporučíš.

Během letu z Prahy do Moskvy jsme po několik hodin pozorovali tmavé prachové pásy jenž se nacházely někde nad výškou cirrostatových oblaku. Že by popel z sopky Sarychev?

Pak nás čekal noční přelet z Moskvy do Shanghaje během které jsme sledovali jasné a rozsáhlé struktury nočních svíticích oblak.

K ránu se k oblakům přidal i Měsíc v konjunkci s planetami Jupiter a Venuše.

Krátce po východu Slunce se nad Mongolskem objevily jasné halové jevy. Nejvíc mě zaujalo spodní slunce uvnitř malého hala a dolní dotykový oblouk ve tvaru úzkého U.

Dva dny před zatměním jsme navštívili 468m vysokou televizní věž Oriental Pearl, Shanghajské akvárium a 492m mrakodrap SWFC. Celým dnem nás doprovázely různorodé halové jevy.
Malé halo u Pearl Tower.

Pyramidální hala (9°a 23° halo, 18° a 23° parhelium).

Jasné parhelium nad Pearl Tower z 474m vysoké SWFC observatoře.

V den zatmění se značně zhoršilo počasí. Přesto, že jsme za lepším počasím najeli 280km viděli jsme jen část částečného zatmění v městě Jiaxing na parkovišti hotelu Expo. Pak dorazila bouřka a během totální fáze zatmění už jsme viděli jen déšť a blýskavice.

Vzlet z letiště Pudong. Kondenzační oblak za křídlem a turbulentní jevy na vzestupných hranách křídla.

Přestřelující vrchol kumulonimbu a dešťové srážky nad JV Čínou.

Pár snímků nad pohořím Altaj

Jasné spodní slunce nad Novosibirskem.

Venušin pás před přistáním nad Ruzyni.