Top

Messiérův maratón 2011

Martin Gembec, Čtvrtek, 7. Duben 2011

Tak jako každoročně v posledních třech letech, i tentokrát jsme se pokusili o pozorování co nejvíce objektů Messiérova katalogu. Ideální na jejich spatření je pozdě březnový nov, proto jsme při vyjasnění z úterka na středu neváhali a vyrazili do Jizerské oblasti tmavé oblohy. Tu noc jsme si opravdu užili, neboť byl velmi klidný vzduch (nádherný Saturn) a kromě objektů Messiérova katalogu jsme viděli i řadu jiných objektů a asterismů. Zúčastnili se Honza P. (první polovinu noci), Vic a Aleš (vizuálně) a MaG (fotograficky). Níže najdete naše reporty, fotografie a zážitky.

Na začátku pozorování v plné polní (Vic u binaru 125 mm, MaG u fotosestavy, vedle Aleš a nakonec Honza u dobsona 305/1500).

Alešův report
Stejně jako v předchozích dvou letech, jsem se i letos nechal „ukecat“ na celonoční lov objektů messierova katalogu. Na rozdíl od předchozích akcí, které jsme podnikli s MaGem na letišti v Hodkovicích s následným přesunem na lokalitu s lepším výhledem na východ, jsme tentokrát zvolili jako vhodnou destinaci Jizerku a vyjeli tak do srdce Jizerské oblasti tmavé oblohy. Zvažovali jsme sice zkusit první večerní objekty na nějakém vyvýšeném místě s dobrým výhledem na východ, ale nakonec díky tomu, že na Jizerku mířili ještě další kolegové z našeho Klubu astronomů Liberecka, jsme vyrazili. Samozřejmě se to neobešlo bez drobné komplikace (MaG zapomněl ve škole baterii k pohonu montáže), ale na místo jsme dorazili relativně včas. Původní dohoda jet na Pešákovnu vzala zasvé, když jsme usoudili, že z Mořiny je lepší výhled na západ. Utábořili jsme se na pozemku jedné z místních chalup (majitel nebyl přítomen…) a začali vybalovat techniku. MaG se rozhodl pro fotografický maraton, který zkoušel již loni, ale letos chtěl fotit delším ohniskem (ED 80/600 s reduktorem). Já, coby klasický vizuál jsem po dvou letech zkolimoval dobson 305/1500, což se projevilo na kvalitě obrazu hned při prvním namíření na Síria. Mezi tím dorazil ještě Vic a Hopi. Vic rozbalil 125 mm binar a vzápětí hlásil, že si odškrtává první objekt (M42). Já jsem okulárový výtah dobsona naládoval „granátem“ TV Ethos 21 mm se kterým dává FOV 1,4 stupně při zv. 71x – k rychlému vyhledávání objektů na obloze ideální sestava. Pro slabší objekty jsem měl připraveny další Ethosy 13 mm, 10 mm s UHC filtrem a 6 mm. Ke slovu nakonec přišel i Powermate, ale o tom dále.

Již na první pohled bylo jasné, že první dva objekty (galaxie M77 a M74) je bezpředmětné vizuálně hledat a tak jsem se soustředil na M79, aby mi neutekla jako před dvěma lety. Nebyl to žádný zázrak, ale nakonec jsme ji viděli v dobsonu i v binaru. Poměrně náročná byla i M33, povážlivě se chýlící ke stále světlému horizontu. Pak už následoval jeden objekt za druhým, zimní a následně jarní obloha. Krátce po půlnoci jsem byl hotov s galaxiemi v Panně a Vlasech Bereniky. Nastal čas na nějakou tu kratochvíli, tak jsme dalekohled otočili na Saturn. Již letmý pohled malým zvětšením skýtal úžasný pohled. Excelentní seeing rušil pouze silnější vítr chvílemi pohybující tubusem. Naprosto klidný obraz se spoustou podrobností při zv. 250x nás donutil vytáhnout TV binohlavici a Powermate. Binokulárně jsme používali zvětšení do 428,5x – to už se začala projevovat měkčí kresba sestavy. Zato monokulárně byl obraz naprosto perfektní a ostrý i při zv. 500x (TV Powermate 2x) a dalo se použít i 625x (TV Powermate 2,5x) ovšem zisk na detailech již byl nulový. Cassiniho dělení bylo jako vysoustružené, stín prstence jakbysmet, kouzelný byl také měsíček Tethys těsně pod prstencem. Shodli jsme se, že podobný obraz Saturnu jsme dlouho neviděli. S Vicem jsme prohlédli i nějaké planetárky a galaxie z katalogů NGC a IC.

Následoval přesun k Pešákovně, odkud je lepší výhled na JV obzor, kvůli letním objektům na ranní obloze. Tam jsme si dali cca 2 hod pauzu (kromě Martina, který stále fotil) a dopřáli si chvíli odpočinku ve spacáku. Na tomto místě bylo citelně chladněji (−7 st. C). To se projevilo v okamžiku, když jsem chtěl znovu rozbalit flex dobson a zjistil, že prostě zamrzl v transportní pozici a přes veškeré úsilí se mi jej nepodařilo vytáhnout. Zbytek maratonu jsme tedy s Vicem absolvovali pouze u 125 mm binaru. Nejprve jsme projeli kulovky v Hadonoši a pak se vrhli na Štíra a vycházejícího Střelce. U obzoru byl nepříjemný zákal, což znemožnilo pozorovat objekty s nízkou deklinací. Vyšel také Měsíc, který svou fází ale nerušil, více starostí nám dělalo poměrně rychlé svítání. Posledními detekovanými objekty již za pokročilého rozbřesku byla M72 a M7. Celkem jsme tedy vizuálně viděli 101 objektů Messiérova katalogu. Rekord tedy nepadl, stejného čísla jsme se dobrali i v loňském roce. Za lepším výsledkem asi budeme muset vyrazit trochu více na jih. No uvidíme příští rok.

Vic doplňuje…
Od prvních podzimních mrazů se těším na teplejší období kolem březnového novu, kdy bude možno stávit pod hvězdnou oblohou celou noc a vidět (skoro) všechny objekty Messierova katalogu.
Tohoto roku to byl nezvykle už druhý maraton. První, neúspěšný, jsem absolvoval v časném termínu začátkem března (8.), kdy se mi po 76 objektech poškodila vidlicová montáž a já na poslední chvíli zabránil statisícové škodě.
Po špatných zkušenostech s mizernou oblohou v Hodkovicích a na Kopanině jsem trval na pozorování na Jizerce, i kdybych tam měl být zase sám. Nakonec se přidal HoPi a pak i Aleš s MaGem, ale ti mě přemluvili, abychom zůstali aspoň na začátek na Mořině, kde je lepší výhled k západu. To bylo velmi dobré rozhodnutí.
Binar BT-125 se dvěma Naglery 16T5 jsem měl připravený hned po příjezdu krátce po osmé letního času. Postavil jsem ho přímo na místní nivelizační značku. Prvním objektem je u mě tradičně M42, protože na Trapezu se dalekohled nejlépe zaostřuje. Pak se dlouho čekalo na setmění. Podmínky se zdály být dobré. Merkur byl vidět okem 3° nad obzorem a v Alešově 12″ dobsonu byly snadno viditelné i složky E a F v Trapezu.
Že neulovíme M74 a M77, jsme věděli, i tak jsme je zkoušeli. Marně. M79 ani M33 pak už problém nečinily. Další objekty šly v rychlém sledu. Aby to nebyla taková nuda, přidal jsem si k Messierově maratonu ještě asterismový, jen tak po paměti s malým triedrem 12×50. Navíc jsem si každou půlhodinu zapisoval hodnoty z mého SQM-L, který jsem postavil na štangli od nivelizace.
Když jsme došli až ke Lvu a čekala nás Panna, která ještě nebyla pořádně vysoko, věnovali jsme se dalším objektům, zejména planetárním mlhovinám, koukli jsme na kometu 29P/Schwassmann-Wachmann, nebo jen tak pozorovali padající meteory. Chvíli jsme si krátili i hrou, kolik messiérů uvidíme za minutu (18).
On to není žádný maraton, spíše taková procházka. Kdo se možná zapotil, byl MaG, který všechny objekty poctivě fotil a byl za námi stále ve skluzu. I tak stíhal mezi expozicemi odbíhat k dalekohledům a kochat se těmi peckami, které jsme měli možnost pozorovat.
Po půlnoci, kdy SQM v zenitu vyšplhalo přes 21.60, byla spousta času kouknout i na Saturn. Ten se předvedl v nejlepším světle. Díky příznivému seeingu bylo možno použít zvětšení 500× a byly tak patrné netušené detaily. Použít šlo i 625×, více jsme neměli, pokud bychom nešli do vražedné kombinace Paracorr (1,15×), Powermate 2″ (2×) a Powermate 1¼” (2,5×) s Ethosem 6 dohromady. Zkoušeli jsme i BinoVue s TV Zoomy a Naglery a tak asi poprvé přišla ke slovu během jedné noci komplet sada 100° Ethosů i ostatních zelených okulárů z kufříku.
Zaujala i Vírová galaxie, od které jsem nemohl odlepit oko. Opravdu vířila! Tolik detailů jsem neviděl nikdy ani ve své čtyřstovce.
V jednu ráno nebylo už na co koukat, HoPi jel domu a my zbývající se rozhodli nechat MaGa fotit a přejet dolů k Pešákovně a trochu si pospat. Tam bylo o poznání chladněji. Budíka jsem si dal na 4.00 a zalezl do kufru auta. Spalo se dobře.
Probuzení bylo kouzelné. Otevřel jsem víko kufru a nejprve se zhrozil, že přišly mraky. Byla to ale Mléčná dráha v Orlu a Štítu. Byla tak výrazná, až to nepřivyklým očím bylo nepříjemné.
Všechno bylo namrzlé. Aleš ani nemohl rozložit flex-tube dobsona. SQM ukazovalo hodnoty přes 21.70 a teplotu −9°C. Pozorovali jsme tedy jen binarem. Hadonoše jsme projeli bleskem po paměti, Střelec byl horší, v těch místech nebyla taková průzračnost. M6 ještě jakžtakž šla, M7 se hledala už hůře, na další objekty jsme si raději už vzali mapu, neboť nebylo se čeho moc chytnout. M54 jsem spíše jen tušil, tak jsem ji ani nepočítal. Další kulovky už byly bez šance. Aleš ještě vyduchařil M72.
To už byl srpeček Měsíce nad obzorem. Svítání pak přišlo opravdu rychle. Stovky jsme dosáhli, tak už nebylo co řešit. Panovala spokojenost. Jen fotič MaG ještě cvakal do poslední chvíle, zatímco my vizualisti měli už dávno sbaleno. Bylo 5.30 a Messierův maraton 2011 byl minulostí.
Shlédl jsem 101 objektů (včetně M111), k tomu přidal 69 asterismů, jednu kometu, dvě planety a spoustu dalších NGC a IC objektů. Už nyní se těším na příští ročník. Pokud nevyrazíme někam hodně na jih, tak bych ho chtěl opět absolvovat v srdci Jizerské oblasti tmavé oblohy.

Vic KaL ◊!

MaG vzpomíná…
Kluci mi udělali radost. Nejenomže ty naše zážitky tak pěkně popsali, ale hlavně tím, že jsme konečně byli spolu na jednom místě a bylo to tedy zábavnější. Moc díky všem za to, že vznikly fotografie, o nichž jsem tak dlouho snil…

Večer to bylo opravdu hektické. Najednou se setmělo a už se jelo naostro. Nedokáži ani slovy vyjádřit, jak moc si vážím toho, že mi Honza půjčil svou montáž, díky které byla většina minutových expozic bodová (narozdíl od mé, kde by to nebyla ani polovina). A to jsem málem nefotil a už přemýšlel, jak nabastlím své závaží na CG4, protože jsem jej zapomněl doma. Nějakým zázrakem přivezl Honza jiné. Aleš s Vicem mi nejen dělali příjemnou společnost, ale i ochotně ukazovali ty největší pecky, co našli. Musel jsem objektivně přiznat, že tentokrát nestihnu vidět vše v dobsonu, ale viděl jsem mnoho objektů v hledáčku nebo na matnici a když bylo nejhůř, tak alespoň na displeji fotoaparátu u těch nejslabších. Ale jak jsem je viděl! Barevně a s detaily. Byl to opravdu nový rozměr Messiérova maratónu.

Jak už bylo uvedeno výše, za vizualisty jsem těžce nestíhal (ale bral jsem to prostě v klidu a systematicky). Především večer jsem hodně času věnoval snímání objektů na opakovaných expozicích, díky čemuž klesl šum. Později v noci jsem byl nucen u mnoha objektů přejít na jednotlivé expozice. Polovina objektů je však vyfocena minimálně dvakrát. Používal jsem celou noc pouze ED80/600 redukovaný Vixenem 0,67x na 402mm. Pointer sloužil pouze jako protizávaží k nečekaně těžšímu závaží od Honzy. Přestože jsem se celou noc nezastavil, je jisté, že stihnout vše vyfotit není obtížný úkol. Zdržel mě pouze přesun na jiné stanoviště ve tři ráno a přeostřování v důsledku ochlazení. Věčná škoda ranního zákalu ve Střelci a Kozorohu. Nic není dokonalé.

Vizuálně jsem se tedy 100 Messiérům pouze přiblížil, avšak fotograficky jsem stovku přesáhl, což jsem tušil už po příjezdu domů. Jaké tedy bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že M15 mám vyfotografovánu dvakrát (jednou omylem jako M2 – svítalo a já se spletl). Zděsil jsem se, když jsem myslel, že nemám vyfocenu M10 nebo M12. Teprve později jsem při popisu snímků zjistil, že jsem je vyfotil obě o něco dříve, než jsem je v seznamu snímků očekával. Zde mi dobře posloužil Cassiho širokoúhlý snímek z Liberce Sonnarem 180 mm, který mi v okolí jedné hvězdokupy (M12) ukázal povědomou skupinu hvězd z jednoho mého snímku a bylo jasno, kde jsem udělal chybu. Popletl jsem prve M107 a M12… K mému potěšení jsem vyfotil i M7, která se utápěla v zákalu a v modré obloze. Podle triedru jsem našel hvězdy poblíž M6 a pak zkusmo udělal dvě expozice, přičemž na té druhé M7 mám. Když jsem pak nad ránem, v době, kdy už kluci končili, honil vlevo od Alfy Kozoroha nějaké dvě hvězdy nad M72 a M73, velmi jsem se doma potěšil, když jsem oba objekty našel na fotkách, přestože v hledáčku 8×30 tou dobou nebylo vidět víc, než zmíněné dvě slabé hvězdy nad nimi. Velmi zajímavě dopadl pokus o zachycení kulových hvězdokup pod čajovou konvicí ve Střelci. To už Aleš nervózně stepoval u auta a Vic se chystal k odjezdu, když jsem udělal sadu posledních pěti expozic podél hrany kopce. K mé smůle jsem se zbytečně bál nízké výšky těchto objektů. Všechny jsem krásně minul o kousek níže, jinak by byly uprostřed vrchní části pole. M70 dokonce o necelých 10′ za okrajem pole Nejvíc mě zpětně mrzí, že jsem si popletl M6 s jinou poměrně jasnou NGC hvězdokupou o dva stupně východněji, takže M6 mám za okrajem fotky a je to jeden z objektů, co jsem nestihl. Trochu mě zpětně mrzí, že nezbyl čas na M75 a M55, ale beru to jako zkušenost. Zdrželo mě ostření (20 minut po třetí hodině ráno bylo znát).

Problematickým objektem se ukázala M77, kterou nemám prokazatelně ani na složené fotografii z 5ti expozic (těsně nad obzorem na modré obloze není divu, je příliš difúzní). Podobně ráno je od nás neviditelná M30. Nicméně vyplynulo mi, že v dobré průzračnosti je od nás fotograficky dostupných 109 Messiérových objektů (110 včetně M111 v Perseu) a z toho 102 jsem tu noc vyfotil.

Největší maratón na mě ještě čeká v podobě zpracování fotek. Pro zajímavost vkládám ukázku večerních objektů, můžete si zkusit poznat, který je který (M79 tam ale chybí, omylem není vložena). Objekty na mozaice jsou vůči sobě 1:1, takže vidíte i jak je který z nich veliký. Tak ještě 106 fotografií a bude to.

Martin Gembec Martin Gembec


http://udalosti.astronomy.cz/

Komentáře

1 komentář k “Messiérův maratón 2011”

  1. Marek Kolasa dne Čtvrtek, 7. Duben 2011 v 9.34 řekl(a):
    Marek Kolasa

    Tohle vypadá na moc pěknou akci!

Bottom