Top

Co nás čeká na obloze v říjnu 2011?

Jiří Dušek, Pátek, 30. Září 2011

Ze soboty 8. října na neděli 9. října se na nebi možná odehraje fantastické divadlo. Naše planeta totiž projde skrz proud drobných prachových částic uvolněných z jádra komety 21P/Giacobini-Zinner, která po srážce se zemskou atmosférou vytvoří meteorický déšť Drakonid (též označovaný jako Giacobinidy).

Jak už název napovídá, budou meteory zdánlivě vylétat ze souhvězdí Draka, konkrétně z oblasti poblíž jeho „hlavy“. Mateřskou kometu tohoto meteorického roje nalezl 20. prosince roku 1900 Michel Giacobini a nezávisle na něm o třináct let později Ernst Zinner. Kolem Slunce oběhne jednou za necelých 7 roků, přičemž se pravidelně dostává do blízkosti Jupiteru i Země. Tak například v únoru 2029 projde kometa Giacobini-Zinner pouze 55 milionů kilometrů daleko od Jupiteru, jehož gravitační pole výrazně změní její dráhu v prostoru Sluneční soustavy.

Výřez zobrazuje výhled vysoko nad severozápadní obzor, kde se nachází souhvězdí Draka a také radiant meteorického roje Drakonid.

Do středu pozornosti se dva kilometry veliké jádro komety Giacobini-Zinner dostalo i v roce 1985, kdy kolem něj ve vzdálenosti zhruba 8 tisíc kilometrů prolétla meziplanetární sonda International Cometary Explorer. Jelikož se původně jednalo o observatoř studující interakci slunečního větru a zemského magnetického pole, neměla s sebou žádnou kameru, zaměřila se proto především na výzkum vlastností kometárního chvostu. S kometou Giacobini-Zinner se měla v roce 1998 setkat také japonská sonda Sakigake, která předtím prolétla kolem slavné komety Halley. Pro nedostatek paliva ale k tomuto průletu již nedošlo.

Vraťme se zpět ke Drakonidám. V běžných rocích, za ideálních podmínek, na zcela tmavé obloze a se souhvězdím Draka v nadhlavníku, zahlédneme nanejvýš deset meteorů za hodinu. Zcela výjimečně, třeba v roce 1933 nebo 1946, ale Drakonidy šokovaly bouří, která přinesla až deset tisíc padajících hvězd! Dle očitých svědků se tehdy meteory snášely z nebe jako sněhové vločky! V jiných letech (např. 1952, 1985, 1998) sice tak bohaté nebyly, ale i tak jsme mohli sledovat až několik stovek meteorů v hodině.

Teoretické výpočty přitom naznačují, že v tomto roce naše planeta projde relativně hustým proudem meziplanetárních částic, které jádro komety opustily zhruba před jedním stoletím. Nejvíc meteorů by mělo létat právě 8. října kolem 22. hodiny letního středoevropského času, kdy snad zahlédneme jednu padající hvězdu každých několik sekund.

Bohužel, v téže době bude náš Měsíc jenom dva dny před úplňkem, takže se v jeho svitu ztratí ty nejslabší meteory. Pro Drakonidy jsou přitom typické právě slabé padající hvězdy. Na rozdíl od jiných meteorických rojů totiž na dráze kolem Slunce naši planetu dohání, a proto drobné prachové částice vstupují do zemské atmosféry rychlostí pouze 20 kilometrů za sekundu.

Jak se na Drakonidy podívat? Především musí být pěkné počasí. Další podmínkou je dobrý výhled na všechny světové strany a minimální světelné znečištění. Jakkoli bude svítit Měsíc, bylo by škoda, kdybychom další meteory nezahlédli jenom proto, že si na ně uměle „posvítíme“. Pozorovat bychom měli už od soumraku, souhvězdí Draka najdeme vysoko nad severozápadním obzorem. Rozhodně se přitom vyplatí čekat celou noc. Předpovědi aktivit meteorických rojů jsou totiž velmi nejisté, takže může dojít „ke zrychlení“ i „ke zpoždění“ anebo se déšť meteorů nemusí dostavit vůbec. Ale především, další podobný úkaz odborníci předpovídají až na rok 2030! Proto by bylo škoda toto představení promeškat.
Drakonidy nejsou jedinou atrakcí říjnové oblohy. Krátce po západu Slunce vychází Jupiter, který se koncem října ocitne v tzv. opozici. Je tedy viditelný po celou noc, na rozhraní souhvězdí Berana, Velryby a Ryb. Planeta se 27. října k Zemi přiblíží na pouhých 594 milionů kilometrů a její úhlový průměr dosáhne 49,6 úhlové vteřiny.

Celooblohová mapka je nastavena na 1. října 2011 na 23 hodin letního středoevropského času (15. října tedy platí pro 22 hodin a 31. října pro 20 hodin středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

Za pozornost stojí i Mars, který se nachází v souhvězdí Raka a vychází nad obzor mezi 1. a 2. hodinou ranní. Hned první říjnovou noc přitom planetu nejdeme přímo uprostřed otevřené hvězdokupy Jesličky, označované též M 44. Seskupení bude patrné na první pohled, ale o to víc vynikne při pohledu malým dalekohledem, třeba loveckým triedrem. V dalších dnech pak uvidíme, jak se Mars úhlově přibližuje ke hvězdě Regulus.

Období nejlepší viditelnosti našeho červeného souseda teprve přijde, do opozice se totiž dostane až v březnu příštího roku. Přesto ale o této planetě hodně uslyšíme. Během pár týdnů se totiž k Marsu vydá sonda Mars Science Laboratory s vozítkem Curiosity. To je několikrát hmotnější než vozítka současných výprav Opportunity a Spirit. Po povrchu se bude pohybovat rychlostí až 90 metrů v hodině a s pomocí laseru dokáže provést chemický rozbor některých vzorků na vzdálenost deset metrů. Hlavně se ale zaměří na hledání stop po zdejším životě – minulém i současném (existence primitivního života na Marsu zatím nebyla potvrzena, ale ani vyloučena). Na přelomu tohoto a příštího roku odstartuje také sonda Phobos-Grunt. Počátkem roku 2013 pak dosedne na povrchu Marsova měsíce Phobos, odebere několik desítek gramů vzorků a vydá se zpátky na Zemi. Jako přívažek s touto výpravou by měla cestovat i první čínská meziplanetární laboratoř označovaná Yinghuo-1, jejíž detektory se zaměří především na studium magnetického pole Marsu a jeho interakce s okolím.

Ve zkrácené podobě vyšlo v příloze Lidových novin. Uveřejněno s laskavým svolením redakce.

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom