Top

Co nás čeká na obloze v září 2011?

Jiří Dušek, Pátek, 2. Září 2011

Pokud bychom měli jmenovat jednu jedinou planetu, která si během měsíce září zaslouží naši pozornost, pak to musí být Jupiter. Zdobí souhvězdí Berana, nedaleko hlavy Velryby, vychází po 10. hodině večerní a je viditelná i bez dalekohledu až do ranního rozbřesku. Jednoduše řečeno, je to nejjasnější, co před půlnocí zahledneme nad jihovýchodním obzorem.

Ještě krásnější je pohled na Jupiter dalekohledem. Kupodivu, první, co nás v dalekohledu nejspíš zaujme, však nebude Jupiter samotný, nýbrž jeho čtyři nejjasnější měsíce. Jako „hvězdy“ páté velikosti jsou patrné i v triedru upevněném na stativu.

Jupiterův systém tvoří něco jako malou „Sluneční soustavu“. Počet viditelných měsíců se každou noc různí – některý z nich se může schovat za planetu, anebo naopak přecházet před ní. Nejblíže se pohybuje Io (s periodou oběhu 1 den a 18 hodin), následuje Europa (3 dny 13 hodin), Ganymedes (7 dní 4 hodiny) a Callisto (16 dní 17 hodin). Ve větších přístrojích můžeme navíc sledovat přechody těchto satelitů a jejich stínů přes Jupiterův kotouček stejně jako jejich vstup či výstup zpoza stínu planety nebo zákrytu.

Pokud budeme Jupiter sledovat pravidelně, brzo v jeho atmosféře odhalíme celou řadu detailů. Nejnápadnější jsou dva tmavé pásy rovnoběžné s rovníkem. Jejich odstín se však v průběhu roků pozvolna mění, někdy mohou zcela vyblednout nebo se rozpadnout na dvě i více rovnoběžných pásem. Na jižní polokouli můžeme zahlédnout i Velkou červenou skvrnu. Název však klame, skvrna není nijak nápadná, i když kdysi zřejmě měla načervenalý odstín. Jedná se o oblast vyššího tlaku, která se v podobě ohromného víru otáčí jako kulička v ložisku mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy. Určitě si také všimneme, že je Jupiter díky rychlé rotaci zploštělý (rovníkový průměr činí 143 tisíc kilometrů, polární o 10 tisíc kilometrů méně).

Největší planeta Sluneční soustavy ale není jediným tělesem z blízkého vesmíru, na které se můžeme podívat. V souhvězdí Ryb se nachází Uran, ve Vodnáři Neptun. K zahlédnutí obou ale potřebujeme alespoň menší dalekohled. Po druhé hodině ranní vychází i Mars, jenž se promítá na rozhraní souhvězdí Blíženců a Raka. V poslední zářijové dny jej najdeme nedaleko otevřené hvězdokupy Jesličky, též M 44.

V poslední době je ale v centru pozornosti zcela jiné vesmírné těleso. Jedná se o planetku (4) Vesta, která se pohybuje mezi Marsem a Jupiterem. Má podobu „hvězdy“ jasné 5,9 magnitudy, takže je bez problémů patrná i v loveckém triedru. Aktuálně se nachází v souhvězdí Kozoroha, nedaleko hranic souhvězdí Mikroskop, u hvězd psí a omega Capricorni.
Planetka (4) Vesta má poměrně nesouměrný tvar o průměru asi 530 kilometrů, na jehož povrchu se nachází kráter o průměru 460 km, který vznikl zhruba před jednou miliardou roků po srážce s jiným velkým tělesem. Trosky z této události se přitom dodnes střetávají i s naší planetou.

Tak třeba krátce před šestou hodinou ranní 22. května 1808 se v okolí Stonařova na Jihlavsku zřítilo až 300 vzácných meteoritů, tzv. achondritů. Událost doprovázel ohnivý kužel na obloze, zvukové efekty a také silná mlha. Jeden meteorit dopadl v těsné blízkosti očitého svědka přímo na náměstí ve Stonařově. Celkem byla zasažena oblast o průměru asi 8 km, úhrnná hmotnost meteoritů se odhaduje na více než 50 kg, většina z nich ale dosahovala velikosti vlašského ořechu. Největší exempláře (až 6,3 kg) vlastní Muzeum přírodní historie ve Vídni, v českých sbírkách je najdeme například v Národním muzeu v Praze, Moravském zemském muzeu v Brně a Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Výjimečný původ z planetky Vesta tak dělá ze stonařovských meteoritů jedny z nejvzácnějších meteoritů na světě.

Planetka (4) Vesta byla objevena 29. března 1807 německým fyzikem a astronomem Heinrich Wilhelm Olbersem. I když ji poté sledovala řada pozemských observatoří, včetně Hubblova kosmického dalekohledu, její důkladná prohlídka začala až 16. července 2011, kdy se na její oběžné dráze usadila sonda DAWN.
Laboratoř o velikosti objemnější telefonní budky a celkové hmotnosti téměř jeden a půl tuny s sebou přivezla tři základní vědecké přístroje. Kameru, která má v různých oborech spektra pořizovat záběry s rozlišením jen několik metrů, vizuální a infračervený spektrometr, jenž ve spolupráci s detektorem gama záření a neutronového záření zvládne jednoduchou chemickou analýzu povrchových vrstev. Celou sondu přitom pohání unikátní iontový motor.

I když si musíme na první vědecká pozorování ještě chvíli počkat, už nyní je zřejmé, že (4) Vesta je spíše podobná Měsíci, než menším planetkám z oblasti Marsu a Jupiteru. Sonda DAWN se při příletu usadila na oběžné dráze ve vzdálenosti asi pět tisíc km od planetky, nyní však sestupuje na pozorovací dráhu ve výšce 2700 km a v budoucnu se dokonce přiblíží na pouhých několik set kilometrů.

Téměř neuvěřitelné je, že příští rok touto dobou se DAWN od (4) Vesty odpoutá a v průběhu následujících tří let přeletí k planetce (1) Ceres. Dobrodružství poznání tak bude pokračovat.

Ve zkrácené podobě vyšlo v příloze Lidových novin. Uveřejněno s laskavým svolením redakce.

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom