Top

Pomáhat a chránit

Anička Skotáková, Pondělí, 12. Září 2011

Stalo se to jednoho teplého letního večera. S nemalou pomocí mého přítele jsem naložila poměrně velkého dobsona do poměrně malé Felicie, sotva se nám podařilo zavřít dveře. Těšila jsem se, že si konečně užiji pozorování jinde než v létě na expě, ale počasí se bohužel pořád nemohlo rozhodnout, jestli bude zataženo nebo jasno. Kolem desáté hodiny večerní jsme to vzdali a vraceli se domů. Na silnici, které se skoro nedá říkat ani silnice, spíše by se hodil název polňačka, nás zastavila silniční kontrola. Policisté si prošli papíry, obešli auto a trochu zmateně zůstali zírat na žlutý zázrak, připevněný k zadním sedadlům bezpečnostními pásy. Když jsem jim řekla, že je to dalekohled a oni se ujistili, že „hvězdářský“ a že já jsem „hvězdářka“, zapomněli na jakoukoli silniční kontrolu, či orientační dechovou zkoušku. Začali mi vyprávět, že celou službu pozorují něco, co svítí daleko více než hvězdy a že by je velice zajímalo, co to je. Prý jestli bych nebyla tak hodná a nešla se na to podívat. Nebyla jsem si úplně jistá (ano, trochu se za to stydím), zauvažovala jsem o Jupiteru nebo Saturnu. Na návrh, že dobsona vytáhnu a podíváme se, reagovali nepříliš přesvědčivě s tím, že mě přece nebudou zdržovat. Ale to už můj přítel chudáka dalekohled vyprošťoval z auta.

Páni příslušníci byli nadšení, při zvětšení asi 125x jsme krásně viděli Galileovské měsíce, při přidání barolowovy čočky jsem zahlédla i tmavší oblasti Jupiteru. Ale to už jsem možná jen vidět chtěla…

Mám pár výhrad k vybavení strážníků – pro pozorování se jejich silné žluté baterky nehodí. Další velký nedostatek je v absenci malého křížového šroubováku. Jelikož jsme pozorovali hodně nízko, dalekohled nechtěl držet; utáhnutí jednoho malého šroubku by to vše spravilo.

Policisté se velmi vzorně drželi svého hesla „pomáhat“ (velmi ochotně mi svítili – leč bílou baterkou – a pomáhali nosit ne příliš lehkého dobsona) a „chránit“ (málem jsem v nadšení z toho, že mám při pozorování čerstvé publikum, vběhla pod autobus; naštěstí mě od toho páni příslušníci uchránili).

Policejní kontrola nás propustila o hodinu později, kolem jedenácté. Byl to povedený večer, došlo mi, že i policisté jsou jen obyčejní lidé. Neumí jen kontrolovat rychlost, ale i ocenit krásu vesmíru.

Anička Skotáková

Autor není registrovaný

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom