Top

Co nás čeká na obloze v prosinci 2011?

Jiří Dušek, Čtvrtek, 1. Prosinec 2011

Přehlídka těles Sluneční soustavy začne v prosinci už krátce po západu Slunce, kdy se nízko nad jihozápadním obzorem objeví večernice, tedy planeta Venuše. Její viditelnost se bude den za dnem zlepšovat, v plné kráse ji ale spatříme až v příštím roce.

Mnohem nápadnější a také pohodlněji pozorovatelný bude Jupiter. Na počátku noci jej najdeme vysoko nad jihovýchodem, u hranic souhvězdí Berana a Ryb, zapadá až v brzkých ranních hodinách. V úterý 6. prosince poblíž něj nalezneme i Měsíc krátce před úplňkem.

Celooblohová mapka je nastavena na 1. prosince 2011 na 22 hodin středoevropského času (15. prosince platí pro 21 hodin a 31. prosince pro 20 hodin středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

Večer jsou dalekohledem viditelné i planety Uran s Neptunem. První z nich musíme hledat v souhvězdí Ryb, druhou v souhvězdí Vodnáře. Krátce před půlnocí vychází i Mars, který tvoří dominantu jihovýchodní části souhvězdí Lva. Jeho jasnost bude v průběhu prosince pozvolna růst, zařadí se tak mezi nejnápadnější objekty noční oblohy a navíc jej na první pohled prozradí nápadný oranžový odstín. K jeho identifikaci nám tedy bude stačit pouhý zrak.

Krátce po půlnoci se na nebi objeví i souhvězdí Panny s nejnápadnější hvězdou Spica, poblíž které bude také planeta Saturn. I když se jejich vzájemná úhlová vzdálenost pozvolna zvětšuje (dosahuje zhruba 5 úhlových stupňů), stále tvoří Spica se Saturnem velmi zajímavé seskupení. Nad ránem 19. a 20. prosince najdeme u obou objektů i Měsíc krátce po poslední čtvrti. Za ranního úsvitu se ve druhé polovině prosince můžeme podívat i na Merkur. Tehdy vychází zhruba 1,5 hodiny před Sluncem.

Snad nejzajímavější úkaz se ale na nebi odehraje v sobotu 10. prosince, kdy v podvečerních hodinách proběhne zatmění Měsíce. Bohužel, z České republiky nebude viditelná část, kdy se Měsíc ocitne v plném zemském stínu. Náš nejbližší kosmický soused se nad východním obzorem objeví krátce po 16. hodině. V té době již bude probíhat „pouze“ částečné zatmění, kdy na měsíční disk bude dopadat sluneční světlo. Následující hodinu můžeme sledovat, jak se osvětlená část Měsíce pozvolna zvětšuje. V okolí Měsíce zahlédneme některé nápadné hvězdy souhvězdí Býka, hvězdokupu Plejády i Hyády. Částečné zatmění skončí přibližně v 17 hodin a 20 minut středoevropského času, po kterém bude následovat již nevýrazné polostínové zatmění. To skončí kolem 18 hodin a 30 minut.

Obdélníkový výřez zobrazuje výhled nad východní obzor, kde 10. prosince proběhne částečné zatmění Měsíce.

I když se tedy nejedná o úkaz, na který se můžeme podívat v celé kráse, rozhodně bychom jej neměli ignorovat. Následující roky totiž budou ještě skoupější. V roce 2012 a 2013 se dočkáme jen polostínového zatmění, nejbližší úplné zatmění pak proběhne až 28. září 2015.
Po celý prosinec najdeme nad jihozápadním obzorem rozsáhlé souhvězdí Vodnáře a v něm jednu z nejznámějších planetárních mlhovin označovanou jako Helix (též NGC 7293) – v překladu Hlemýžď. Patří mezi nejbližší a úhlově největší objekty svého druhu. Odhady její vzdálenosti jsou však značně nejisté, pohybují se od tří set do sedmi set světelných roků. V každém případě má tato bublina velmi řídkého plynu v prostoru průměr asi dva světelné roky a celkovou hmotnost kolem jedné desetiny Slunce.

Fotografie mlhovinu ukazují jako světlý prsten s tmavším středem. Střed Helixu mívá na uměle zabarvených snímcích barvu zelenkavou či modrou, kdežto okraje jsou spíše do červena. Zabarvení centrálních částí totiž způsobuje především záření excitovaných atomů kyslíku, na okrajích atomů vodíku. Bílý trpaslík, jenž leží uprostřed mlhoviny, má hvězdnou velikost asi třináct magnitud.

Kdybychom světlo přicházející od planetární mlhoviny NGC 7293 zkoncentrovali do jednoho zářivého bodu, vznikla by nám hvězda asi šesté velikosti. Ve skutečnosti je ale Helix úhlově výrazně větší, jen jeho nejnápadnější část dosahuje poloviny úhlového průměru Měsíce. Plošná jasnost mlhoviny je tudíž čtyřicet milionkrát menší než jas našeho vesmírného souseda.

A odkud vlastně pochází onen poněkud netradiční název? Helix byl objeven již v první polovině devatenáctého století, své jméno si však vysloužil až díky fotografickým portrétům. To, že je fantazie některých astronomů skutečně hodně veliká, dokazuje i jeho alternativní, neméně výstižné jméno – Slunečnice.

Ve zkrácené podobě vyšlo v příloze Lidových novin. Uveřejněno s laskavým svolením redakce.

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom