Top

Mlhovina Helix v nových barvách

Redakce, Pátek, 20. Leden 2012

Dalekohled ESO/VISTA, pracující na observatoři Paranal v Chile, pořídil nový záběr mlhoviny Helix. Obrázek získaný v oboru infračerveného záření zviditelňuje vlákna chladného plynu, která nelze ve viditelném světle pozorovat a odhaluje bohaté pozadí s hvězdami a galaxiemi.


Mlhovina je jedním z nejbližších a nejnápadnějších příkladů planetárních mlhovin [1]. Nachází se asi 700 světelných let od nás a na obloze ji naleznete v souhvězdí Vodnáře. Tento neobvyklý objekt vznikl poté, co hvězda podobná Slunci dospěla do závěrečného stadia svého života. V této fázi vývoje již hvězda není schopná udržet své vnější vrstvy a pomalu odvrhuje obálky plynu, které vytvoří mlhovinu. Sama se postupně stane bílým trpaslíkem. Na snímku je hvězda zachycena jako slabá modrobílá tečka uprostřed mlhoviny.

Mlhovina samotná je velmi složitý objekt složený z prachu, ionizovaného, ale také molekulárního plynu. Materiál je uspořádán do nádherné spletité struktury připomínající květinu, která svítí díky ozařování intenzivním ultrafialovým světlem centrální horké hvězdy.

Hlavní prstenec mlhoviny Helix má v průměru asi dva světelné roky, což zhruba odpovídá polovině vzdálenosti mezi Sluncem a nejbližší hvězdou. Materiál mlhoviny se však rozprostírá mnohem dále, minimálně do vzdálenosti čtyř světelných let od hvězdy. Rozměr mlhoviny je dobře patrný právě na tomto snímku v infračerveném oboru, kde je možné v celém zorném polí pozorovat stopy molekulárního plynu.

Zatímco vizuálně je záře rozptýleného plynu pozorovatelná jen obtížně, lze ji lehce zachytit speciálními detektory dalekohledu VISTA, které jsou citlivé na infračervené záření. Zrcadlo o průměru 4,1 m je navíc schopné zachytit úchvatnou scenérii hvězd a galaxií v pozadí mlhoviny.

Mocný „zrak“ dalekohledu ESO/VISTA zároveň odhaluje jemné struktury v prstenu této mlhoviny. Infračervené záření nám umožňuje pozorovat rozložení chladného molekulárního plynu. Materiál se shlukuje do podoby filamentů, které jsou orientovány paprskovitě směrem od středu mlhoviny, takže připomínají nebeský ohňostroj.

Přesto, že se tyto struktury zdají být jemné, velikost vláken molekulárního vodíku – označovaných jako ‚kometární uzlíky‘ (cometary knots) – je srovnatelná s naší Sluneční soustavou. Molekuly zde mohou odolávat vysokoenergetickému záření vycházejícímu z umírající hvězdy právě proto, že se shlukly do těchto uzlíků, které jsou stíněny prachem a molekulárním plynem. V současnosti ale není jasné, jak tyto ‚kometární uzlíky‘ mohly vzniknout.

Poznámky
[1] Planetární mlhoviny nemají nic společného s planetami. Toto matoucí pojmenování vzniklo díky vzhledu většiny těchto mlhovin, které při vizuálním pozorování dalekohledem vypadají jako malý jasný disk a připomínají vnější planety Sluneční soustavy (Uran či Neptun). Mlhovina Helix nesoucí rovněž katalogové označení NGC 7293, je neobvyklá, neboť při pohledu malým dalekohledem vypadá velmi velká, ale velmi slabá.

Odkazy

Kontakty
Viktor Votruba
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov 251 65, Česká republika
Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba
překlad
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika
Email: jsrba@astrovm.cz

Redakce Redakce

Amatérská prohlídka oblohy
http://www.astronomie.cz

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom