Top

Obloha v červenci 2012

Jiří Dušek, Úterý, 10. Červenec 2012

Planeta Venuše se sice pro letošní rok rozloučila s večerní oblohou, z dohledu ale nezmizela. Naopak. Po celé léto zdobí ranní oblohu. Navíc ve společnosti Jupiteru, několika hvězd a občas i Měsíce. Ty nejzajímavější „hrátky“ proběhnou v polovině července. Mezi osmým a desátým červencem projde Venuše v těsné blízkosti Aldebaranu, nejjasnější hvězdy ze souhvězdí Býka. Oba objekty si samozřejmě budou blízko pouze při pohledu ze Země. Na planetu se díváme ze vzdálenosti asi 65 milionů kilometrů, Aldebaran je skoro deset milionkrát dál.

Ještě zajímavější podívaná se naskytne mezi 14. a 16. červencem. Úzký srpek Měsíce, planety Venuše a Jupiter, hvězda Aldebaran, hvězdokupy Hyády a Plejády vytvoří nízko nad východním obzorem unikátní seskupení. Malým dalekohledem dokonce poblíž Jupiteru zahlédneme trpasličí planetu Ceres a také planetku Vesta.

Aby toho nebylo málo, v neděli 15. července Měsíc zakryje Jupiter a jeho čtyři satelity. Úkaz začne po půl čtvrté ráno. Nejdříve za osvětlenou, severní částí měsíčního disku zmizí měsíc Európa, následovat bude Ió a přibližně ve 3 hodiny 35 minut i Jupiter. Teprve pak se schová Ganymédes a Kallistó. Zhruba po tři čtvrtě hodině, již za svítání, se jednotlivá tělesa objeví zpoza neosvětleného měsíčního kotouče. Konkrétně Jupiter vystoupí ve 4 hodiny a 20 minut.

Ve výřezu je schematicky zakresleno seskupení Měsíce, Jupiteru, Venuše, Aldebranu, Plejád a Hyád na ranní obloze 15. července.

Celý úkaz proběhne nízko nad východním obzorem, Jupiter vychází kolem 2. hodiny ranní, proto je nezbytné vydat se za pozorováním na vyšší kopec s dobrým výhledem. Alespoň v případě Jupiteru pak bude zákryt snadno viditelný i bez dalekohledu. S pomocí jakéhokoli přístroje ale zahlédneme nejen čtyři satelity, nýbrž také pozvolna miznoucí a poté se opět objevující kotouč planety. Za hranu měsíčního disku bude putovat necelé dvě minuty.

Dění na ranní obloze bude skutečně výjimečné, další takový úkaz se odehraje až 28. listopadu 2019. Za pohled ale stojí i večerní nebe. V první polovině července totiž můžeme krátce po západu Slunce nízko nad severozápadním obzorem obdivovat Merkur. O něco pohodlněji spatříme dvojici přibližně stejně nápadných planet – Mars se Saturnem, k nimž se 24. a 25. července přidá Měsíc.

Až na Merkur najdeme všechny planety také na srpnové obloze. Kolem 13. srpna sezopakuje v souhvězdí Býka pozoruhodné seskupení planet, hvězd a hvězdokup, vyjma zákrytu Jupiteru. V téže době planeta Země proletí nejhustší částí proudu drobných částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku: sloupec plazmatu, ionizované a excitované atomy rozprášeného kosmického prachu.

Celooblohová mapka je nastavena na 1. července 2012 na 0 hodinu letního středoevropského času (15. července tedy platí pro 23 hodin a 31. července pro 22 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

V případě proudu částic komety Swift-Tuttle se nám bude zdát, že tyto „padající hvězdy“ vylétají jakoby ze souhvězdí Persea, zhruba z téhož místa oblohy (tzv. radiantu). Právě podle souhvězdí Persea se těmto meteorům říká Perseidy, lidově též slzy svatého Vavřince. Letošní návrat Perseid ale bohužel naruší Měsíc v poslední čtvrti. Proto v ranních hodinách zahlédneme jen ty nejjasnější meteory.

Ve zkrácené podobě vyšlo v příloze Lidových novin. Uveřejněno s laskavým svolením redakce.

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom