Top

Obloha v říjnu 2012

Jiří Dušek, Pátek, 5. Říjen 2012

Jedinou planetu, kterou zahlédneme na večerní obloze bez dalekohledu, je planeta Mars. I ona se ale bohužel úhlově blíží ke Slunci, a proto je pouze obtížně viditelná nízko nad jihozápadním obzorem krátce po západu Slunce. Naštěstí, brzo po západu Slunce nad obzor vychází nápadný Jupiter, jehož viditelnost se rychle zlepšuje. Zatímco počátkem října vychází nad obzor kolem 22. hodiny, koncem měsíce to je už o dvě hodiny dříve. Navíc se nachází ve hvězdnaté části ekliptiky. V jeho blízkosti můžeme zahlédnout Aldebaran ze souhvězdí Býka, stejně jako hvězdokupy Hyády a Plejády. V pátek 5. října večer toto zátiší ozdobí i Měsíc, krátce po úplňku.

Výřez zobrazuje výhled nad jihovýchodní obzor, kde bude 5. října kolem půlnoci patrné seskupení Měsíce, Jupiteru, hvězdy Aldebaran a hvězdokupy Hyády.

Díky našim předkům můžeme ve hvězdné obloze číst, jako v napínavé knížce. Zářivé hvězdy, které zdobí podzimní oblohu, jsou přitom vzpomínkou na dobu, kdy hvězdy byly ještě bohy, kdy se Slunce plavilo ve zlaté bárce a kdy dění na zemi určovaly měsíční bytosti. Syn nejvyššího boha Dia a dcery krále Akrisia, Perseus, ale i nádherná Andromeda, dcera etiopského krále Kéfea a jeho ješitné manželky Kassiopeji… ti všichni se kdysi přenesli na nebesa, aby zvěstovali dlouhé vyprávění o hrdinech, o zbabělcích, o zákeřných obludách i báječných kouzelných vynálezech.

Z mnoha podivuhodných objektů souhvězdí Cepheus se můžeme tentokrát podívat alespoň na nejjasnější hvězdu. Úředně se označuje alfa Cephei, ale nese také jméno Alderamin. To vzniklo ve středověku, po zkomolení arabského popisu „muqaddam al-dhira ‘ain“, tedy „předcházející jeden ze dvou loktů nebo předloktí“. Dnes víme, že se zřejmě narodila spolu se skupinou mnoha dalších, velmi nápadných hvězd, které nyní zdobí velkou část pozemské oblohy. Patří totiž do tzv. Castorovy pohybové kupy, která je pozůstatkem velmi řídké otevřené hvězdokupy staré zhruba 200 milionů let. Zajímavé společenství tvoří nejméně několik desítek hvězd, z nichž nejasnější je třeba Zubenelgenubi ze souhvězdí Vah, Vega z Lyry, Fomalhaut z Jižní ryby nebo Castor z Blíženců.

Alderamin se nachází 49 světelných roků daleko. Je zhruba 2,5krát větší než naše Slunce, její hmotnost se odhaduje na 2 hmotnosti Slunce a povrchová teplota dosahuje 8 tisíc stupňů Celsia. Oficiálně se řadí mezi hvězdy, které ve svém nitru spalují vodík na helium. Existují však náznaky, že termojaderné reakce již probíhají ve slupkách obklopujících neaktivní jádro. Jinak řečeno, začíná se měnit v oranžového obra.

Podivuhodná je i další vlastnost alfa Cephei, tedy rychlost rotace. Detailní měření ukazují, že se na rovníku otáčí rychlostí až 245 kilometrů za sekundu, což je 125krát rychleji než naše Slunce. Takže zatímco naší denní hvězdě trvá jedna otočka přibližně 25 dní, větší a hmotnější Alderamin ji zvládne za 12 hodin. Není divu, že tak rychlá rotace hvězdu výrazně zdeformovala – její rovníkový průměr je zhruba o třetinu větší než polární. Rychlá rotace navíc ovlivňuje chemické složení vnějších vrstev a také podobu magnetického pole. Vysvětlení této anomálie není jednoduché. Hvězda mohla vzniknout z rychle rotujícího oblaku plynu a prachu. Anebo druhá hvězda, která kolem ní obíhala, ji s pomocí proudu plynu předala část rotační energie.

Celooblohová mapka je nastavena na 1. října 2012 na 23 hodin letního středoevropského času (15. října tedy platí pro 22 hodin a 31. října pro 20 hodin středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

Na první pohled se jedná o obyčejnou hvězdu. Je však jisté, že v budoucnosti dostane další, velmi zajímavou roli. Všechno má na svědomí precese zemské osy, která se díky přítomnosti Slunce a Měsíce v prostoru stáčí podobně jako dětská káča. Osa otáčení Země tudíž nemíří do jednoho místa na obloze, ale v prostoru opisuje plášť kužele s osou kolmou k rovině oběhu a vrcholovým úhlem 47 stupňů. Sklon rotační osy k rovině oběhu sice zůstává více méně zachován, směr, kam osa míří, se však pomalu mění.

Celý cyklus trvá jeden tzv. platónský rok, tedy necelých 26 tisíc roků. Taková Polárka je v současnosti asi tři čtvrtě stupně daleko od nebeského pólu. Ještě zhruba sto roků bude úhlová vzdálenost obou bodů klesat, pak se ale začne severní nebeský pól opět vzdalovat. Ve čtvrtém tisíciletí se tak „Polárkou“ stane gama Cephei a kolem roku 7500 našeho letopočtu právě Alderamin. Stačí si tedy chvíli počkat.

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom