Top

Obloha v březnu 2013 a kometa PanSTARRS

Jiří Dušek, Pondělí, 11. Březen 2013

Z planet máme v březnu nejlepší výhled na Jupiter, který na večerní obloze září v souhvězdí Býka, nedaleko hvězdy Aldebaran a hvězdokupy Hyády. V pondělí 18. března a v úterý 19. března se zde ocitne i Měsíc, krátce před první čtvrtí. V pozdní březnové večery se nad východem objeví také planeta Saturn, aktuálně v souhvězdí Váhy. Je však docela pravděpodobné, že pozornost na sebe strhne především kometa C/2011 L4 (PanSTARRS). Optimisté totiž tvrdí, že by se mohla stát jednou z nejnápadnějších vlasatic posledního desetiletí!

Celooblohová mapka je nastavena na 1. března 2012 na 22 hodin středoevropského času (15. března tedy platí pro 21 hodin středoevropského času a 31. března pro 21 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdeme, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

V době objevu měla kometa jasnost asi milionkrát slabší než nejslabší hvězdy viditelné bez dalekohledu. Nacházela se v souhvězdí Váhy 1,2 miliardy kilometrů daleko, tedy mezi dráhou Jupiteru a Saturnu. Výpočty přitom ukázaly, že o dva roky později – 10. března 2013 – projde uvnitř dráhy Merkuru. Pro pozorovatele z České republiky se pak v dalších dnech ocitne nízko nad západním obzorem. Za ideálních podmínek by měla být viditelná i bez dalekohledu.

Kometu C/2011 L4 (PanSTARRS) jako první spatřil v červnu 2011 dalekohled soustavy Pan-STARRS umístěný na havajském ostrově Maui. Tento systém kamer, dalekohledů a také nezbytné výpočetní techniky si klade za cíl odhalovat nová tělesa Sluneční soustavy, stejně jako monitorovat zvláštní objekty vzdáleného vesmíru. Z vrcholu Haleakala jsou v dohledu tři čtvrtiny celé hvězdné oblohy, kterou přístroje do detailu prohlédnout přibližně třikrát do měsíce.

Srdcem každé komety, C/2011 L4 (PanSTARRS) nevyjímaje, je jádro o průměru nanejvýš několika desítek kilometrů (zpravidla jen několik kilometrů), které ze Země nikdy nezahlédneme. I když je složeno z vodního ledu, oxidu uhličitého a organických látek, řadí se mezi nejtmavší objekty Sluneční soustavy (tmavší než čerstvý asfalt).

Jakmile se takové jádro přiblíží ke Slunci, začne se z jeho povrchu uvolňovat plyn i prach, který přechodně vytvoří velmi řídkou atmosféru o velikosti od stovek tisíc až do několika desítek milionů kilometrů. Tato dočasná obálka je nasvětlena Sluncem a na obloze tak vykreslí kometu. Prakticky veškerá hmota vlasatice však zůstává i nadále ukryta v nepatrném a nezahlédnutelném jádru.

Dostane-li se kometární jádro ještě blíže ke Slunci, jsou uvolněné atomy plynu strhávány magnetickým polem slunečního větru, jenž kolem proudí rychlostí až 600 kilometrů za sekundu, takže vytvoří nápadný chvost směřující od Slunce. I když může dosáhnout délky až desítek milionů kilometrů, hustota tohoto plazmového chvostu je stále blízká vakuu. Drobné prachové částice uvolňované z jádra se naopak rozptylují podél dráhy komety a formují nápadnější, mnohdy zakřivený prachový ohon s délkou až 150 milionů kilometrů.

Prachové částice rozptylují sluneční světlo všech vlnových délek, proto jsou prachové ohony světle bílé, široké a „rozmazané“. Plazmový (též iontový) ohon zviditelňují molekuly ionizované ultrafialovými fotony přicházejícími od Slunce, proto má tato část komety na barevných záběrech modrý či zelený odstín. Jeho vzhled výrazně ovlivňuje i vlastní magnetické pole, takže se zde setkáváme s nejrůznějšími uzlíky, proudy a zlomy. Dokonce může nastat situace, kdy se srazí s hustším oblakem slunečního větru, následkem čehož se chvost doslova „utrhne“.

Předvede něco podobného kometa C/2011 L4 (PanSTARRS)? Těžko říci. Předpovídat chování komet není nijak jednoduché. Podle aktuálních měření z poloviny února 2013 je C/2011 L4 (PanSTARRS) o něco slabší, než se původně předpokládalo. Není však vyloučeno, že při těsném přiblížení ke Slunci dojde na jejím povrchu k řadě explozí, díky kterým se výrazně zjasní. Délka jejího chvostu může v takovém případě přesáhnout až několik úhlových stupňů.

Kometa se k Zemi nejvíc přiblíží 5. března – na 165 milionů kilometrů. O čtyři dny později projde 50 milionů kilometrů od Slunce. V té době bude nejjasnější, ale beznadějně utopena v záři naší denní hvězdy. První šanci ji spatřit dostaneme někdy po 11. březnu. Nejspíš až ve středu 13. března večer.

Mapka ukazuje výhled nad západní obzor, kde by mohla být ve druhé polovině března viditelná kometa C/2011 L4 (PanSTARRS).

Na lov komety C/2011 L4 (PanSTARRS) je nutné se vydat do míst, která nabízí skvělý výhled nízko nad západní obzor. Nejlépe tedy na vysoký kopec. Začít pátrat je třeba krátce po západu Slunce, na ještě světlé obloze. Kometa bude jen několik stupňů nad obzorem, takže zapadne během několika desítek minut! A i když se bude její poloha v dalších dnech zlepšovat, bude současně klesat její jasnost. Samozřejmě mnohem snadněji a ve větší kráse bude pozorovatelná dalekohledy s velkým zorným polem. Tedy třeba loveckým triedrem.

V každém případě ale kometa za pozornost stojí. Pokud přeci jenom dojde k výbuchu či rozpadu kometárního jádra, můžeme se těšit na výjimečně nápadnou vlasatici. Takovou, jakou zahlédneme jen několikrát za život. Zda se něco takového stane realitou, zjistíme už v polovině března. A jelikož kometa C/2011 L4 (PanSTARRS) přilétla z tzv. Oortova mračna, znovu se k nám vrátí až za 100 tisíc roků.

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom