Top

Obloha v červenci a srpnu 2014

Jiří Dušek, Čtvrtek, 17. Červenec 2014

Po celé letní prázdniny můžeme zvečera obdivovat hned dvě nápadné planety – naoranžovělý Mars a prstenci ozdobený žlutobílý Saturn. Nebeskou kompozici doplní i jasná hvězda Spica ze souhvězdí Panny.

Ještě podivuhodnější podívaná se ale naskytne v polovině srpna, kdy se k sobě na ranní obloze přiblíží dvě velmi nápadné planety – Venuše a Jupiter. Největší planeta Sluneční soustavy projde 24. července za Sluncem, aby se v první polovině srpna objevila nízko nad východním obzorem. Od 14. srpna bude patrné, jak se Venuše přibližuje k Jupiteru. Minimální úhlové vzdálenosti se dočkáme za rozbřesku 18. srpna. Tehdy bude obě planety dělit menší vzdálenost, než je úhlový průměr Měsíce. Půjde tak o nejtěsnější setkání od roku 2000. V dalších dnech se budou obě planety (samozřejmě jen při pohledu ze Země) rychle vzdalovat a tím toto výjimečné zátiší opět zmizí.

Ve výřezu je schematicky zachycen výhled nad východní obzor, kde můžeme nad ránem kolem 18. srpna pozorovat přiblížení Venuše a Jupiteru.

Jenom dva dny po úplňku nastane maximum meteorického roje Perseid. Letos by jich mělo nejvíce létat v noci z 12. na 13. srpna. Bohužel, právě měsíční světlo zabrání zahlédnout slabší meteory, takže se pravděpodobně nebude jednat o výjimečnou podívanou. Naštěstí už příští rok bude na Perseidy naopak vynikající výhled.

Celooblohová mapka je nastavena na 1. července 2014 na 0 hodin letního středoevropského času (15. července tedy platí pro 23 hodin a 31. července pro 22 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

To nejzajímavější ve Sluneční soustavě se ale odehraje na úplně jiném místě a bez přímého dohledu nás pozorovatelů. Celý příběh začal už 2. března 2004, kdy z jihoamerického kosmodromu Kourou odstartovala raketa Ariane 5 se sondou  Rosetta, jejímž cílem je dlouhodobý průzkum jádra komety 67/P Churyumov-Gerasimenko. Přestože Evropská kosmická agentura použila svůj nejsilnější nosič, musela sonda proletět hned třikrát kolem Země a jednou kolem Marsu, aby získala dostatečnou rychlost a správný směr. Kroužení kolem Slunce Rosettu navíc zaneslo ke dvěma planetkám – Šteins v září 2008 a Lutetia v červenci 2010.

Sonda Rosetta byla většinu doby v hibernovaném stavu, kdy šetřila energii i drahocenné palivo. Nyní je ale již plně aktivována a připravena na to nejdůležitější. Vzdálenost od jádra komety 67/P Churyumov-Gerasimenko se rychle zmenšuje a už brzo budeme sledovat čím dál tím více detailů. Relativní rychlost Rosetty a komety nakonec klesne na pouhé dva metry za sekundu, observatoř se pak usadí na oběžné dráze ledového jádra ve vzdálenosti asi 25 kilometrů.

Poté začne období detailního průzkumu povrchu. Kamery budou snímkovat nejrůznější díry, pohoří, zlomy a krátery na povrchu porézního jádra. Data budou sbírat i speciální spektrometry, které provedou jednoduchou chemickou analýzu povrchu, odhadnou množství uvolňované vody, poměr oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého, ale také proměří teploty na celém povrchu jádra. Rosetta s sebou nese i čtyři zařízení pro analýzu kometárního prachu.

Kdyby sonda splnila jen zmíněné úkoly, byla by přímo skvělá. Faktem ale je, že Rosetta má ještě jedno překvapení: výsadkový modul Philae! V průběhu srpna a září specialisté na povrchu jádra vytipují několik vhodných míst k přistání. Poté sonda sestoupí do výšky pouhého kilometru nad rozbrázděným povrchem a ze svých útrob vypustí malé pouzdro, podobné stokilogramové krychli na pavoučích nohách. Někdy v listopadu tohoto roku, po hodině a půl klesání a nervy drásajícím čekání, nastane historický okamžik: V gravitačním poli asi 150 tisíckrát slabším než na povrchu Země dojde k setkání Philae s jádrem komety 67/P Churyumov-Gerasimenko… Poprvé tak lidský stroj přistane na povrchu kometárního jádra. V případě úspěchu půjde o stejný husarský kousek jako dosednutí pouzdra Huyghens na Saturnově měsíci Titan.

Jedná se o vstup do naprosto neznámého světa. Pružinový systém zbrzdí náraz Philae, zatímco speciální harpuna zajistí její ukotvení. Hned poté se z podstav tenkých noh vysunou šrouby, které spojení navždy zpečetí. Na výzkum ovšem příliš času nebude. Palubní baterie totiž zajistí energii jenom na několik desítek hodin vysílání. Bez otálení tedy začnou pracovat všechny přístroje, jejichž výsledky se budou přes orbitální část posílat rovnou na Zemi. Půjde o panoramatické záběry, detailní snímky povrchu, výzkum hustoty okolního materiálu, jeho povrchových vlastností a také chemického složení. Pomocí rádiových vln se sonda pokusí prozkoumat i vnitřní strukturu ohromného ledovce.

Jakmile bude energie v bateriích Philae vyčerpána, výsadkový modul utichne. Ne však navždy. Pomocí slunečních panelů se časem dobije a tak začnou další měření. Kolik takových cyklů nakonec zvládne, v tomto okamžiku samozřejmě nikdo neví. Ale snad by mohl vydržet pracovat až několik měsíců.

Teprve poté, co přistávací modul skutečně ztichne, vyváže se ze svého osudu i umělá družice Rosetta. Nadále se však bude věnovat studiu kometárního jádra, na které má zhruba jeden rok času. Možná se tak dočkáme předpovědi počasí v atmosféře 67/P Churyumov-Gerasimenko – uvidíme gejzíry plynu, nečekané erupce prachu a s pozvolna přibližujícím se Sluncem snad i rozsáhlejší povrchové změny. Nakonec rozsáhlá obálka plynu a prachu obklopí obě podivuhodná tělesa.

Výprava zřejmě skončí někdy v prosinci 2015. I když kdo ví, jak se bude toto dobrodružství skutečně vyvíjet?

Jiří Dušek Jiří Dušek

Komentáře

Kometáře jsou uzavřeny.

Bottom