Psycho

Přesně tak by se dala nazvat anabáze vedoucí k výsledku tohoto pokusného fotometrického experimentu.

Pravděpodobně poprvé v historii expedice se CCD skupina rozhodla vyzkušet si fotometrii planetky. Výběr byl značně omezený. Muselo se jednat o planetku co možná nejvýš nad obzorem, planetku dostatečně jasnou, planetku s co nejkratší periodou změny jasnosti, ovšem s co největším jejím rozsahem. A tak se po zvážení výše uvedených kritérií výběr zúžil pouze na jediného kandidáta s příhodným názvem Psyche. A jak příhodným!

Fotilo se pomocí Mertze a CCD, jehož zorné pole je pouhých 15′×10′. Právě zorné pole se stává velikým problémem při nalézání daného objektu. Po dvou hodinách strastiplného hledání jsme konečně v zorném poli uviděli „hvězdičku“ přibližně deváté magnitudy. Čas ubíhal, a tak umořeni předlouhým pročesáváním oblohy jsme bez jakékoli kontroly, zda se jedná o naši planetku, začali kolem 22. hodiny UT fotit neznámý objekt. Celou tu dobu jsme se strachovali, že snad fotíme jen náhodnou obyčejnou hvězdu.

Což, uvidíme. Hvězdu jsme fotili čtyři hodiny po 120s expozicích. Tak dlouhou expozici jsme byli nuceni zvolit, neboť se v okolí nenacházela žádná výrazná stálice, obraz bylo tedy třeba dostatečně nasytit. Bohužel, montáž takovou dlouhou expozici neunesla a z hvězd se nám téměř na polovině snímcích staly komety, mnohdy dokonce dvojhvězdy. Fotili jsme jen cca 15° nad obzorem, kde jsou data hodně zašumělá vlivem atmosféry. A teď se pokuste o fotometrii!

Zpracovávali jsme pomocí munipacku, softwaru nejen na fotometrii od Filipa Hrocha. Díky čmouhám místo hvězd jsme se rozhodli, i přes zanesení značné chyby do výsledků, použít velkou clonku s poloměrem 30 pixelů. Zorné pole se stalo zádrhelem i při samotném zpracování. Při matchování snímků (při dlouhodobém focení montáž neudrží obraz na stejném místě, a tak je třeba při zpracování ztotožnit snímky na stejné souřadnice) munipack potřebuje více hvězd, než mu naše obrázky poskytly. Po pár neuspěšných pokusech o vytřídění správných dat jsme raději čísla vyseparovali ručně.

Při pohledu na výslednou křivku, OMG, člověku poskočilo srdce radostí. To, co nám vyšlo, mělo skutečně dvě maxima a dvě minima, přesně tak, jak to planetky za svou jednu periodu mají. Pro srovnání jsme našli fotometrickou křivku Psýché. Byla pravděpodobně pořízená při jiném úhlu pohledu na planetku, proto nehledejte rozdíly, jde jen o názornost.

Psycho byl prostě název, který na naši práci padl jak ulitý. Až poté jsem si našla, co vlastně Psýché znamenala pro staré Řeky. Psýché, královská dcera, která byla tak krásná, že lidé počali přinášet oběti jí a zanedbávali i samotnou bohyni Afrodítu. Data jsou nepěkně zašumělá, rozptyl veliký, není zachycená kompletní perioda, ale i přes to všechno je pro mě náš výsledek tou nejkrásnější křivkou, jíž jsme obětovali pot i spoustu nadávek, za odměnu pak získali nenahraditelné zkušenosti a radost. Příští rok budeme úspěšnější! Veliký dík patří celé CCD skupině!

Článek je převzat z blogu Expa ’09 — Astronomická expedice 2009.