Jak „namíchat“ binární kvasar?
Dagmar Jarošová, Pátek, 12. Únor 2010
Schopný barman by po takovém dotazu ani nemrkl okem a namíchal mi drink, jako by ho dělal každou chvíli. Při troše štěstí by jej ozdobil černou olivou a něčím třpytivým.
Trpělivý astronom mi chvějícím se hlasem řekne: „Dívej se na tento obrázek a poslouchej.“
Srážka dvou galaxií a binární kvasar s označením SDSS J1254 +0846 na snímku Chandra X-ray Observatory a teleskopu Carnegie Institution Magellan v Chile (rengenová oblast spektra je znázorněna modrou barvou, viditelná oblast spektra žlutou barvou).
Kvasary jsou pravděpodobně centrální části aktivních galaxií s enormně vysokými zářivými výkony. Tak vysokých zářivých výkonů podle dnešních modelů může dosáhnout jedině hmota, polykaná nenasytnou supermasivní černou dírou v jádru galaxie. Myslíme si, že binární kvasary, stejně jako ostatní kvasary, vznikají při fúzi galaxií. Až dosud jsme však neměli možnost tento proces pozorovat. Na obrázku vidíš téměř „přímý přenos“ slučování dvou galaxií s „ocásky“, vyrobenými slapovými silami jejich vzájemné přitažlivosti.
Obrázek nově identifikovaného binárního kvasaru z dalekohledu Carnegie Institution Magellan v Chile.
Animace ve formátu MP4 pod tímto odkazem.
Tohle je, podle kolegy — astronoma Johna Mulchaey, který se zabývá studiem galaktických fúzí, opravdu první případ, kdy uvidíš dvě samostatné galaxie s kvasary, které se zjevně navzájem ovlivňují.“
Koukám se na obrázky, na animaci, poslouchám trpělivého astronoma a ten pokračuje ve vyprávění.
„Většina (ne-li všechny) velké galaxie, jako naše galaxie Mléčná dráha, hostí ve svých centrech supermasivní černé díry. Vzhledem k tomu, že se galaxie slučují, astronomové předpokládali, že binární supermasivní černé díry byly ve vesmíru běžné, a to zejména v jeho počátcích. Černé díry mohou být detekovány pouze jsou-li pořádně „nakrmené“, kvasary jsou indikátorem „trávení“ = uvolnění obrovského množství energie . Převládá teorie, že při slučování galaxií mají černé díry tolik „potravy“, že „uživí“ kvasary v obou galaxiích. Protože většina z těchto spojení nastala v dávné minulosti, binární kvasary a galaxie s nimi spojené jsou velmi daleko, za hranicí pozorovatelnosti většiny teleskopů.
Binární kvasar s označením SDSS J1254 +0846, byl původně detekován Sloan Digital Sky Survey (rozsáhlý astronomický průzkum galaxií a více než 120.000 kvasarů). Další výzkum prováděl Paul Green z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics společně s kolegy pomocí sondy Chandra a dalekohledu na Kitt Peak National Observatory v Arizoně a Palomar Observatory v Kalifornii. Vědci dospěli k názoru, že jde pravděpodobně o binární kvasar uprostřed fúze galaxií. Mulchaey pak použil 6.5 metrový Baade-Magellan teleskop na observatoři Las Campanas v Chile a získal hlubší a podrobnější spektroskopický obraz sloučení galaxií.
„Nemysli si děvče, že dochází ke sloučení každých dvou galaxií, které jsou na obloze blízko sebe. Na fotografiích z dalekohledu Magellan vidíme skutečné slapové „ocasy“, po jednom u každé z galaxií, což naznačuje interakci galaxií v právě probíhajícím procesu slučování.“
Thomas Cox, pracovník ve hvězdárně Carnegie, potvrdil tento závěr pomocí počítačové simulace sloučení galaxií (ano, je to ta animace, ze které už se Ti musí točit hlava, jak na ni pořád koukáš). Model ověřuje spojení a původ tohoto binárního kvasaru. To také naznačuje, že tento druh galaktické interakce je klíčovým prvkem pro růst černých děr a výrobu kvasarů v celém vesmíru.
A teď mě omluv, mám práci. Ale klidně se zase někdy zastav, určitě budu vědět víc.
Trpělivý astronom má pravdu, už se mi opravdu točí hlava. Nejen kvůli rotujícím galaxiím v animaci. Zase se mám co učit a o čem přemýšlet a už teď nevím, kde na to vzít čas :-).
Zdroj: Carnegie Institution of Washington, NASA.
