Musée des Arts et Métiers
Pavel Karas, Pátek, 13. Květen 2011
Paříž je město, kudy mnohokrát kráčela historie ruku v ruce s vědou, a tak není divu, že právě zde naleznete celou řadu míst, úzce spjatých s astronomií, fyzikou, biologií, chemií a jinými vědními obory. Právě zde objevila Maria Curie-Skłodowska radium, Louis Pasteur položil základy mikrobiologie, Léon Foucault demonstroval rotaci Země a Urbain Le Verrier předpověděl existenci planety Neptun. Stopy těchto objevů jsou v Paříži dodnes, stačí navštívit Palais de la Découverte, mramorový poledník v kostele Saint Sulpice nebo třeba Grande Galerie de l’Évolution. V dnešním článku se podíváme do Muzea umění a řemesel, konkrétně do jeho části věnované vědeckým přístrojům.
Ačkoli se muzeum nachází v samotném centru, asi 20 minut chůze od Notre-Dame, a já svým přátelům systematicky doporučuji poznávat Paříž pěšky, v tomto případě musím udělat výjimku. Do Muzea umění a řemesel musíte jet metrem, Arts et Métiers (linky 3, 11) je totiž pravděpodobně nejkrásnější ze všech 300 stanic pařížského metra! Všechno od sedaček přes cedule až po odpadkové koše je vyvedeno v měděné barvě a ve stěnách jsou kulatá okna, za nimiž jsou vystaveny modely nejrůznějších přístrojů, nástrojů a strojů. Celé to vypadá jako vystřižené z Verneových románů, prostě nádhera.
Po výstupu z metra vás čeká další překvapení, u vstupu do Muzea totiž stojí Socha Svobody. Pochopitelně ne ta originální, ani její zmenšená kopie, která stojí na Pont de Grenelle, ale zmenšený, asi třímetrový model, který sloužil jako předloha pro newyorskou sochu. Samotný vstup „střeží“ Zénobe Gramme, vynálezce dynama.
Expozice začíná výstavou celé řady astronomických a astronavigačních přístrojů, včetně kopie dalekohledu Galilea Galileiho (originál se nachází ve Florencii). Za zmínku stojí též krásný astroláb Regnera Arsenia nebo sbírka slunečních hodin, od jednoduchých až po velmi sofistikované.
Výstava pokračuje početními přístroji, nechybí slavný „kalkulátor“ Blaise Pascala či ruský sčot.
Nádherné mechanické nebeské sféry z konce 16. století: od Josta Bürgiho, švýcarského astronoma a hodináře působícího v Praze, a od Johana Reinholda.
Vlevo: Detail zajímavých slunečních hodin z poloviny 18. století. Vpravo: Hodiny Charlese Bertranda ukazují nejen čas, ale také datum a den v týdnu.
Telurium z počátku 18. století a etalon jednoho kilogramu.
Vlevo: Etalony délkových mír. Vpravo: Zajímavý geodetický přístroj, který umožňuje podobně jako teodolit měřit úhel mezi dvěma předměty. Opakovaným postupem je možno podstatně zredukovat chybu měření. Jak mě upozornil Petr Scheirich, jeho český název je Bordův repetiční (multiplikační) kruh a jedná se v podstatě o vylepšený teodolit.
Slavný Foucaltův experiment pro měření rychlosti světla, viz například http://www.aldebaran.cz/bulletin/2004_s1.html.
Vlevo: Přístroj pro „simulaci“ polární záře. Uprostřed: Savartův aparát pro demonstraci přenosu kmitů ze strun na desku. Vpravo: Dědeček cyklotron: Tento byl zkonstruován v roce 1937 pro potřeby Collége de France. První urychlovače částic na principu Crookesových trubic byly postaveny už koncem 19. století, ale teprve vynález cyklotronu v roce 1930 Američanem E. O. Lawrencem dal částicové fyzice opravdu mocný nástroj ke studiu struktury hmoty.
Řídící konzole počítače IBM 7030. Nejrychlejší počítač počátku 60. let, zároveň první superpočítač postavený z tranzistorů, byl využit například v laboratořích Los Alamos.
Elektronový mikroskop od firmy Siemens z roku 1973.
Slavný superpočítač CRAY-2 z roku 1985.
Historie osobních přehrávačů: Od magnetofonových pásků až k iPodu.
LAMA, prototyp martovského vozítka od Alcatelu.
A nakonec létací stroj Avion III od Clémenta Adera. Čím se inspiroval při jeho konstrukci, myslím není těžké uhodnout. Bohužel, pokusy o vzlétnutí na tomto stroji nebyly úspěšné.
Tím končí prohlídka části věnované vědeckým přístrojům, ovšem zdaleka ne prohlídka celého Muzea umění a řemesel. V dalších částech najdete expozice věnované materiálům, konstrukci, mechanice, energii, komunikaci a dopravě. To by ovšem byl materiál pro celý seriál článků, a tak ten dnešní končím jednoduchým doporučením: Zajděte se tam podívat, stojí to za to!
P.S.: Další záběry z Paříže, nejen z muzeí, najdete na mých stránkách http://denik.astronomy.cz/bonzur.
