Mléčná dráha nad Bítovem
Pavel Karas, Pondělí, 12. Září 2011
Milovník temné oblohy poseté hvězdami čím dál obtížněji nachází v České republice místa, kde by dal průchodu své vášni. Jednou z takových oblastí je národní park Podyjí a jeho přilehlé okolí. Na jeho okrajích sice zásobí oblohu „umělými“ fotony Znojmo a Vranov, ale stačí popojet deset, dvacet kilometrů a rázem se octnete pod skutečně temnou oblohou, po níž se plazí mohutný had Mléčné dráhy.
Zakotvili jsme v kempu Bítov na západním konci Vranovské přehrady. Zátoku zmíněné vodní plochy rozhodně nelze doporučit ke koupání, aspoň ne koncem srpna, kdy svou barvou připomíná vzorně opečovávaný anglický trávník. Zato noční obloha, stranou od pouličních lamp kempu, stojí za to. Pořídil jsem tedy pár širokoúhlých snímků Mléčné dráhy a níže přikládám výsledek svého snažení. Hrad, který se na fotkách objevuje, se jmenuje Cornštejn.
Nejprve pár technických dat: Všechny snímky byly pořízeny ze stativu Canonem EOS 50D s objektivem Tokina 11-16/2.8 na ohnisko 11 mm, clonu 2.8, ISO 3200, expoziční čas 30 s. Použitý software: Adobe Photoshop + Bridge CS3, Hugin, DeepSkyStacker.
První snímek je horizontální panorama 8 snímků na výšku, každý složen (zvlášť na hvězdy a zvlášť na obzor) jako medián 5 expozic. Kliknutím na obrázek se zobrazí velká verze.
Postup při zpracování byl následující:
- Snímky jsem nejprve „vyvolal“ v Adobe Bridge prostřednictvím Camera RAW do 16bitových TIFF souborů. Předběžně jsem vyvážil barvy a potahal za křivky pro zvýraznění tmavých partií.
- Jednotlivé pětice expozic jsem zregistroval a složil v DeepSkyStackeru. Zkoušel jsem v něm zpracovávat přímo RAW soubory, ale nebyl jsem příliš spokojen s výsledkem, proto jsem nakonec zvolil postup s mezikrokem 1. Nicméně není to příliš exaktní metoda (Adobe Camera RAW je černá skříňka) a nepochybně existují lepší postupy.
- Zregistrované snímky jsem složil v Huginu. Pro výsledný obrázek jsem zvolil stereografickou projekci, tak, aby horizont zůstal rovný. Mléčná dráha se tak zatočila do oblouku, neboť při projekci tak velké části nebeské sféry na dvojrozměrnou plochu snímku nelze promítnout všechny linie, které se nám zdají na obloze rovné, do přímek. Nicméně tato projekce se mně osobně líbí víc než klasické rybí oko, kdy zůstává rovná Mléčná dráha a zatáčí se horizont. Je ovšem pravda, že na krajích snímku dochází ke značnému protažení, což je vidět zejména na souhvězdí Hadonoše
- Finální úpravy jsem provedl ve Photoshopu, jmenovitě ztlumení gradientu u obzoru (nebylo to však tolik potřeba), dovyvážení barev, úprava křivek a zvýraznění Mléčné dráhy. K posledně jmenované operaci používám trik, kdy si výsledný obrázek vložím do duplicitní vrstvy, které nastavím překrytí „měkké světlo“ (soft light) a pak ji zesvětlím pomocí úrovní a rozmažu Gaussovským rozmazáním. Poloměr rozmazání by měl odpovídat velikosti struktur, které chceme na snímku zvýraznit. Nakonec vrstvu částečně zprůhledním, aby efekt nebyl silnější, než by bylo žádoucí.
Druhý obrázek je panoramatem dvou snímků (každý složen z 9 expozic) a zachycuje Mléčnou dráhu od Persea až ke Štítu. Ve spodní části je bohužel trochu vidět rozmazání hvězd vlivem otáčení oblohy. V oblasti okolo nebeského rovníku je 30sekundová expozice příliš dlouhá i s tak širokým ohniskem. Navíc se v rozích projevují optické vady objektivu otevřeného „na plnou díru“. Ježíšku, jestli mě teď čteš, tak jsem byl a budu celý rok hodný a pod stromeček chci Astrotrac, abych příště měl aspoň takhle ostré hvězdy …
A do třetice jedna náladovka. Tentokrát je to jediný záběr (složen z 5 expozic), lodě jsem si nasvítil obyčejnou baterkou. Vzhledem k tomu, že nasvícení na každém snímku výrazně jiné, jsem expozice popředí složil průměrem, nikoli mediánem.
Pokud se vám první snímek líbí, můžete si jej stáhnout v rozlišení pro tisk (rozměry tisku při 240 dpi budou 56 × 28 cm).
