Pár zajímavých úkazů
Jan Kondziolka, Pátek, 2. Září 2011
V noci z 28.8 na 29.8 jsme se Hanou Kučákovou vypravili na noční focení do Jeseníků na Ztracené skály. Pro Hanu to byla první noční výprava do divočiny tohoto typu, o to zajímavější jsou úžasné úkazy, které jsme ani jeden nečekali.
Prvním nečekaným úkazem byl zelený záblesk u zapadajícího slunce. (pozn. atmosféra funguje jako optický hranol, láme světlo více či méně na vlnové délce. Proto nejprve zapadá „červené slunce“ pak „žluté slunce“ až zbývá těsně nad obzorem vyčuhovat zelené, raritně lze pozorovat i modré. Úkaz trvá v závislosti na zeměpisné šířce u nás cca 1 sekundu) Tento jev se neúspěšně snažím pozorovat už roky. A tak jsem i tentokrát namířil teleobjektiv, zaostřil (to místo dalekohledu, abych lépe viděl). Po předchozích mnoha neúspěších jsem ani nečekal, že ho uvidím a tak koukám, koukám, koukám a byl tam. Křičím – byl tam! …5 vteřin… Já to nezmáčkl!!! Podobně na tom byla i Hana, která po chvíli přišla na to, že vlastně taky mohla tím kolečkem na foťáku otočit na video… Proto se úžasný pohled nemůžeme podělit:-(
Dále jsme fotili okolní krajinu a zejména skálu, kvůli které jsme tam šli. V průběhu noci jsem opakovaně prováděl měření jasu oblohy a ta dosahovala v průměru 21,3 mag/arcsec2. Jednotka je to logaritmická, přírodní obloha v toto období může dosahovat hodnot 21,6, tudíž byla „jen“ asi 1x jasnější než přírodní. Na obloze si člověk, trávící vetšinu času ve městě, kde je světelné znečištění, nejvíce všimne slabších objektů, které právě z měst vidět nejdou. Mléčná dráha přes celou oblohu, zvláště pak její struktury v Labuti, Střelci a v dalších letních souhvězdích. Samozřejmě větší počet hvězd viditelných pouhým okem. Dobrá byla i viditelnost hvězd v těsné blízkosti obzoru, ve městech bývají často tyto oblasti skryty v oparu.
K ránu nad východním obzorem vycházely už zimní souhvězdí – léto tedy už pomalu spěje ke svému konci. Souhvězdí Velké Medvědice nízko nad obzorem je také neomylným znamením podzimu.
Opravdové překvapení nastalo až nad ránem a posléze doma u PC. Ve 2:30, než jsme šli spát, říkáme si, zda by přece jen nešlo vidět zodiakální světlo, i když na to ještě nejsou ideální podmínky. Proto jsem udělal několik fotografií směrem souhvězdí Býka. Ještě v noci si říkáme – hm, něco tam možná je, ale to nebude ono, to by vypadalo jinak. Ráno při občerstvovací pauze v místním motorestu jsem si prohlížel foťák a to něco vypadalo jako polární záře. Slunce jde do maxima, proč ne… Až potom Tomáš Tržický na stránce Úkazů pojal podezření, že by se mohlo jednat o airglow. (pozn. princip je velmi podobný polární záři. Vzduch přechází přes den do excitovaného stavu vlivem slunečního záření. V noci pak energii vyzáří v podobě fotonu – světla) Jev je velmi slabý, na rozdíl od polární záře nejde rozeznat jeho barvu – intenzita světla už pro čípky nestačí, vidí ho jen černobílé tyčinky. Ani já jsem jev neviděl barevně, já ho dokonce neviděl vůbec, objevil jsem ho až na fotografiích. Na snímcích se jedná o lehký zelený nádech nad oranžovým nádechem civilizace…
