Co nás čeká na obloze v lednu 2012?
Jiří Dušek, Pátek, 6. Leden 2012
Zatímco Jupiter tvoří ozdobu večerní oblohy už řadu měsíců, počátkem roku přichází na scénu planeta Venuše. Po půlnoci se nad východem objeví i Mars, ke kterému se nad ránem přidá i Saturn. Průvodcem světem planet může být i Měsíc. Večer 2. ledna jej zastihneme poblíž Jupiteru, totéž se zopakuje 29. a 30. ledna. V sobotu 14. ledna projde Měsíc kolem Marsu, v pondělí 16. ledna kolem Saturnu. Večer 25. a 26. ledna jeho úzký srpek doplní zářivou Venuši.
Jupiter najdeme na rozhraní souhvězdí Ryb a Berana. Jeho jasnost dosahuje -2,6 magnitudy, takže je po Slunci, Měsíci a Venuši tím nejnápadnějším objektem, který můžeme na nebi spatřit.
Obdélníkový výřez zobrazuje výhled nad jihozápadní obzor, kde můžeme 30. ledna večer sledovat pěkné seskupení Měsíce a Jupiteru.
Venuši zahlédneme nad jihozápadním obzorem. Zhruba 45 minut po západu Slunce, tedy na konci tzv. občanského soumraku, je 15 úhlových stupňů nad obzorem a zapadá až kolem 19. hodiny. Do jara se její viditelnost nadále zlepšuje, v polovině dubna zapadne jenom hodinu před půlnocí.
Celooblohová mapka je nastavena na 1. ledna 2012 na 22 hodin středoevropského času (15. ledna platí pro 21 hodin a 31. ledna pro 20 hodin středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.
Venuše je druhou planetou v pořadí od Slunce a pro Zemi nejbližší sousedkou. Její vzdálenost od Slunce kolísá jenom minimálně, v rozmezí 107,48 až 108,94 milionu kilometrů (tj. 0,72 až 0,73 AU), výrazně se však mění její vzdálenost od Země. Podle polohy na večerní nebo ranní obloze se označuje jako večernice či jitřenka, často upoutává pozornost náhodných pozorovatelů a mnohdy je dokonce mylně považována za něco „tajemného“, zpravidla přilétající UFO. V poslední době ji ale mediální „slávu“ ubrala Mezinárodní kosmická stanice a létající, horkovzdušné lampiony.
Venuše se od Slunce na pozemské obloze vzdaluje až na 48 úhlových stupňů, takže v ideálním případě při pohledu z České republiky zapadá (vychází) o pět hodin později (dříve) než Slunce. Zatímco u Merkuru kazí výhled nízká úhlová výška nad pozemským obzorem, u Venuše bývá na obtíž přílišný jas. Proto je vhodné tuto planetu pozorovat za soumraku či ve dne, s úspěchem lze použít barevné filtry umístěné za okulárem.
Nejvíc napínavé je sledovat, jak Venuše na cestě kolem Slunce mění fázi a úhlovou velikost. Pokud se od nás nachází nejdál (až 260 milionů km, tj. 1,76 AU) má podobu úplňku s úhlovým průměrem kolem deseti vteřin. Poté se objeví nízko nad západním obzorem. Během přibližování k Zemi se v následujících týdnech a měsících její fáze zmenšuje, ale průměr vzroste až na jednu úhlovou minutu.
V okamžiku, kdy se na pozemské obloze ocitne úhlově nejdál od Slunce, je její kotouček osvětlen pouze z poloviny. V dalších týdnech se úhlově přibližuje ke Slunci, takže se nakonec k Zemi dostane na pouhých 39 milionů kilometrů (0,25 AU). Jelikož je ale rovina oběžné dráhy planety skloněna vůči rovině ekliptiky o 3° 24’, Venuše Slunce zpravidla mine. Ve středu 6. června 2012 ale Venuše přes sluneční kotouč skutečně projde. Další podobná událost se pak odehraje až v prosinci 2117!
Venuše se k nám z planet sice přibližuje na nejmenší možnou vzdálenost, v dalekohledech je však pozorovatelná prakticky bez podrobností. Nedovolí to její hustá atmosféra. Dnes víme, že se pevný Venušin povrch kolem rotační osy otáčí jenom pozvolna – jednou za 243,2 pozemského dne. Kombinací jejího pohybu na oběžné dráze zde Slunce vychází na západě a den trvá asi 117 dnů pozemských. Svrchní vrstva atmosféry však proudí rychlostí až několika set kilometrů v hodině, takže se otočí jednou za několik dní.
První záběry z povrchu Venuše odvysílala v říjnu 1975 sonda Veněra 9. V letech 1990 až 1994 se observatoři Magellan podařilo pořídit radarovou mapu planety (ze čtvrtiny stereoskopickou s detaily o velikosti jenom několika desítek metrů). Dnes víme, že zhruba devadesát procent Venušina povrchu tvoří vrstva ztuhlé čedičové lávy, jen výjimečně narušená meteorickými krátery – každých osm set milionů roků je totiž zdejší kůra zcela obnovena. V rychle rotující atmosféře jsou ve výšce 50 až 70 kilometrů neprůhledná oblaka, z oxidu siřičitého a kyseliny sírové. Venušin plynný obal je ale složen především z oxidu uhličitého s příměsí dusíku, kyslíku a vodních par, jejichž kombinací vzniká silný skleníkový jev. V důsledku toho dosahuje teplota na povrchu pěti set stupňů Celsia a tlak při povrchu převyšuje tlak u hladiny pozemských moří asi devadesátinásobně.
Řada pozorovatelů se ale shoduje v názoru, že v atmosféře Venuše přeci jenom můžeme sledovat nevýrazné tmavší či světlejší skvrny. Nejen na Sluncem osvětlené straně, nýbrž v podobě popelavé záře také na straně neosvětlené. I když jsou tyto jevy popisovány již od poloviny 17. století, jejich realita zůstává velmi diskutabilní.
Sluneční světlo rozptýlené v husté atmosféře může vytvořit i vypouklou (konvexní, konkávní) či nesymetrickou podobu terminátoru (rozhraní světla a stínu). Tyto jevy jsou obzvlášť dobře patrné v době, kdy je Venušin disk osvětlen přesně z poloviny (okamžik tzv. dichotomie) a kdy má mít terminátor podobu úsečky. Venuše zpravidla dosáhne tohoto stavu o několik dní dříve (nebo později) než vychází za předpokladu, že by neměla plynnou obálku. Anomálie mezi teoretickou a pozorovanou fází souvisí s optickými vlastnostmi Venušiny atmosféry a označuje se jako Schröterův jev, podle Johanna H. Schrötera, který jej první popsal v devadesátých letech 18. století.
Velmi poučné je také sledovat dalekohledem s velkým zvětšením západ planety za velmi vzdálený obzor. Pokud se Venuše ocitne skutečně nízko nad vodorovnou rovinou, pak spodní okraj jejího kotoučku získá nápadně červené zabarvení, zatímco horní odstín je modrý. Příčinou je lom světla v pozemské atmosféře – paprsky červené barvy se totiž na vzdušných vrstvách lámou méně než modré a obraz Venuše se tudíž promění v úzké spektrum.
Rok 2012 bude k pozorování Venuše mimořádně příznivý, a proto se tato planeta v našich přehledech bude pravidelně objevovat.
Ve zkrácené podobě vyšlo v příloze Lidových novin. Uveřejněno s laskavým svolením redakce.
