Halové jevy na diamantovém prachu
Jan Kondziolka, Pondělí, 20. Únor 2012
Už jsme sice čekali, že po podzimu přijde rovnou léto, ale zima se přece jen letos ukázala. A s opravdu arktickými mrazy souvisejí i halové jevy na diamantovém prachu, které se také při troše štěstí daly pozorovat.
Diamantový prach?
Halové jevy nutně musí vznikat na krystalcích ledu v mracích typu cirrus, nebo cirrostratus, velmi vzácně i jiných. Lze je také pozorovat na sněhu a při silných mrazech se také může stát, že vlhkost v ovzduší může začít „vymrzat“ a vypadávat ve formě krystalků, nebo destiček. Potom to může vypadat tak, že máte nad hlavou krásně jasnou oblohu a přitom kolem vás „sněží“. Těmto krystalkům se říká diamantový prach.
První letošní halové jevy se mi podařilo pozorovat 31. 1. v cca v 6:30 ráno cestou z noční směny v Orlové Lazech. Byly pozorovatelné halové sloupy jak horní, tak spodní, nejúžasnější bylo pozorovat horní sloupy u zdrojů, které byly třeba za horizontem.
Druhé pozorování je pak 2. 2. to jsem se zase cestou na další službu snažil pozorovat opět na Lazech, ale kupodivu nic. Potom snad nějaké náznaky až v centru Ostravy, ale opravdu nic moc. Když jsem ale kolem deváté koukl z okna, všude kolem se z nebe sypaly diamanty. Odlesky byly pozorovatelné pouze pod úrovní slunce, byly blízko, tudíž netvořily žádný spojitý jev. Když jsem to ukazoval kolegyni tak říkala: „Teda Honzo, kdybych to někde viděla jen tak sama, a neřekl jste mi co to je, tak si myslím, že jsem ožrala“. 🙂
A poslední letošní pozorování jsem vyfotil 8. 2. tak trochu nevědomky a až tak o typický diamantový prach se nejedná. Fotil jsem nějaké noční záběry na Gruňi v Beskydech a když už jsem se chystal jet zpátky na hotel, říkám si – to je nějaká divná čárka na tom mraku… A pak ještě druhá a třetí. Měřil jsem jejich vzdálenosti, ale úhlově nevycházely na žádné vícestupňové parhelium. Udělal jsem tedy sekvenci snímků. Na té šlo krásně vidět, jak se na pohybující se oblačnosti zesilují a zase zeslabují velmi krátké halové sloupy, avšak nevycházely přímo od zdroje, ale objevovaly se pouze na kousku mraku ve výšce snad až přes 30 stupňů od zdroje za horizontem. Prohlédnutím dřívějších snímků jsem tytéž slabší úkazy nalezl, když se oblak nacházel ještě nad severním obzorem.
