Rok s dobsonem – Zima

Tento článek bude pojednávat o tom, jak jsem si počínala doma s velkým zapůjčeným megatěžkým dělem (tak jej pojmenovali mí rodiče) jménem dalekohled, jakožto velký vděk za jeho zapůjčení, oznámení o jeho stavu (přísahám, že je ještě celý!) a konečně i důkaz o mém nelelkování a zpestření tak mnoha krásných večerů.

S pozorováním jsem začala minulým rokem na Astronomické expedici 2012. Tehdy mé pozorování ze začáku probíhalo stylem: ,,Už to mám, to je ono, to je ta M 15, jsem dobrááá!“, načež na to mrkl přítel Filip a řekl: ,,Ty trdlo, to nemáš ani zaostřené, to je jen nějaká hvězda“, ale postupně jsem se dostala až do levlu, kdy to sice trvá najít děsnou dobu, ale nakonec se se to najde – pozdě, ale přece! Není tomu tudíž dlouho a proto od tohoto článku očekávejte spíše několik nákresů objektů, které jistě znáte – amatérský exot jako já je šťasten, když s dalekohledem nesletí do příkopy či neuklouzne na náledí (bravo, to se zatím nestalo!) nebo se mu v montáži nezasekne prst, když dalekohled přenáší (jo, to se stalo, vyndat nešel a nikdo mé volání neslyšel), a když už tedy něco napozoruje, tak je to nadstandard!

Pozorovala jsem převážně objekty, jež jsou uvedeny v brněnském astrokurzu ke každému ročnímu období, kdy jsou podmínky nejvhodnější. Některé z nich uvádím i zde – ke každému ročnímu období právě tři objekty s jejich nákresem upraveným do negativu (fuj, tužkou se mi to ani trochu nelíbí) a mými originálními postřehy.

ZIMA

Plejády / M 45 / otevřená hvězdokupa / Býk
Plejády, pro mě samozřejmě oblíbenější názvem Kuřátka, jelikož to má zase návaznost s vesmírnou slepicí, jsou snad jedním z nejznámějších a nejkrásnějších objektů noční oblohy. Kráse jim napomáhá zvláště skutečnost, že světlo těchto hvězd je odraženo modrými prachovými reflexními mlhovinami. Lze je docela hezky vidět okem, nicméně kráse v dalekohledu se to nevyrovná… Přiznávám se, ten nákres je ještě z expedice a dávám ho sem, protože mi připadá docela hezký a znovu se mi do toho příliš nechtělo.

Mlhovina v Orionu / M 42 / mlhovina / Orion
M 42 je okem viditelná, ale v dalekohledu, to je teprve krása, dokonce i s charakteristickými barvami! Připomíná vějířek, který se nachází na Orionově meči. Hmm… Orion byl jistě lovec – stylař, uměl si svůj meč luxusně vyzdobit. Pokud pozornost nebude padat pouze na parádní M 42, lze si povšimnout na severním okraji nápadného temného zálivu či vícehvězdy označované Trapez. Hehe, takhle se nákres odlišuje, když už není k dispozici skener, ale pouze mobil. Smiřte se, bez popisků, stejně by to nešlo přečíst, nicméně čas by se měl cca shodovat s následující M 35 – bylo pozorováno ve stejný den.

M 35 / otevřená hvězdokupa / Blíženci
Už jsem slyšela o maďarské dálnici M 35, mobilním telefonu Samsung M 35, pušce M 35 (muhehe, to bývaly časy, kdy jsem nadšeně pařila Hitmana a další střílečky), ale že by v tom byla nějaká metafora, nebo alespoň metonymie vůči Messier 35, to ne… Hvězdokupa se nachází severozápadně od hvězdy η Geminorum. Zase takový typ hvězdokupy, kterou najít poprvé v mém případě byl horor – promrzlá na kost, nadávající, smrkající a kašlající jsem jí nakonec našla, když jsem si uvědomila, že vlastně kolem ní pořád kroužím a tupě jí ignoruji. No, nevím, zda zážitek za vymrznutí stál, nicméně jsem byla ráda, že to, co jsem si na večer ustanovila, jsem i splnila.

Toť všechny nákresy, hurááá!

Dále něco trošku z jiného soudku pro pobavení – o mé astronomické rebelii na internátu. Jsem přece jen ještě stále vysmátý student, se kterým škube puberta, o čemž svědčí mé incidenty s pozorovacím náčiním, jež měly ke skutečnému využití hodně daleko. Když tehdy se mnou dalekohled pobýval na internátu, stalo se pro mě nevídanou zábavou jim sledovat z balkonu nedalekou školní budovu či chodce, jejichž výraz byl k nezaplacení, když si mě všimli. Dokonce jsem začala využívat hledáček z mého menšího nedávno pořízeného dalekohledu na čtení z tabule, pokud jsem si zapomněla brýle. Ještě zajímavější bylo do školních oken svítit laserem, dokud se vyučující profesorka nerozčílila. Později se v mé ďábelské mysli zrodil další ,,geniální nápad“ – budu s laserem štvát noční chodce! Při mých incidentech obvykle udiveně koukali na ono jasně zelené světlo, utíkali před ním nebo v případě těch, kteří mě znali, to bylo:,,Kufová, já tě roztrhnu jak hada!“

Na závěr bych chtěla poděkovat panu Martinu Rybářovi, který byl natolik ochotný a zprostředkoval mi zapůjčení skvělého dalekohledu, jehož pořízení by bylo obzvlášť nákladné a pro mě nemožné. Taktéž děkuji za možnost si na Astronomické expedici vytvořit astronomický atlas, který mi přicházel vždy vhod. Velký dík také patří brněnskému astrokurzu, jehož jarní, letní, podzimní a zimní ponor mi byl výbornou inspirací pro pozorování. Při vytváření nákresů bych se neobešla bez počítačového programu Stellarium, jež mi bylo nápomocné při kontrole a úpravě mých nákresů. Také děkuji každému, kdo investoval trochu svého času do přečtení si tohoto článku – snad se vám alespoň trošku líbil.